Rozhodnutí Ofcomu o vysílání je jasnou ranou pro svobodu médií

Poznámka redakce: Hannan Hussain je komentátorem a autorem zahraničních věcí. Je příjemcem Fulbrightova studia na University of Maryland v USA a bývalým asistentem výzkumného pracovníka Islamabad Policy Research Institute. Článek odráží názory autora, nikoli nutně názory CGTN.

Dne 4. února britský kontrolor Ofcomu náhle odejmul vysílací licenci přední čínské mezinárodní mediální organizaci, v níž se uvádí takzvaný konflikt redakční odpovědnosti s britskými vysílacími zákony.

„Ve Velké Británii zákony o vysílání vydané Parlamentem stanoví, že držitelé licencí k vysílání musí mít kontrolu nad licencovanou službou,“ uvedl Ofcom ve svém rozhodnutí o zrušení. „Naše šetření dospělo k závěru, že (držitel licence) .. nesplňuje zákonný požadavek na kontrolu nad licencovanou službou, a není tedy zákonným držitelem licence na vysílání.“

Od počátku je rozhodnutí více politické než legální. Britští regulátoři vysílání citovali Komunistickou stranu Číny, aby tvrdili o konfiguraci obsahu, který je pravděpodobně „kontrolován“ shora. Konkrétnější rozdíly v redakční autonomii, jako jsou ty, které odlišují redakční dohled od britských mediálních organizací, ve vyšetřovacím oznámení Ofcomu chybí.

Výsledkem je, že presumpce politických zásahů jako základu pro porušování rozhlasového a televizního vysílání vytváří nebezpečný a selektivní precedens pro svobodu tisku ve Spojeném království, předním zastánci nezávislosti médií na Západě.

Rozhodnutí britského Úřadu pro komunikace o 23 stranách vychází z právního a regulačního rámce ze tří zákonů o vysílání (1990, 1996 a 2003), kde je „právo na svobodu projevu“ neoddělitelně spojeno se svobodou „vysílacího subjektu a svobodou publika přijímat informace. “

Z provozního hlediska by pak důkazy o zásahu orgánu veřejné moci měly sloužit jako konkrétní porušení redakční nezávislosti, kde je prokázána „politická podstata“ přestupku. Místo toho, podle vlastního přijetí Ofcomu, je klíčovým spouštěčem jeho rozhodnutí o zrušení únor 2020 v souladu s Safeguard Defenders - kontroverzním protičínským lidskoprávním kolektivem.

Rozsudkem ze dne 4. února se společnosti Ofcom podařilo zajistit právní krytí této cílené propagandy ve Velké Británii a zavést dva samostatné standardy vyšetřování proti vysílacím podnikům zaměřeným na výkon. Nikde není tato dichotomie evidentnější než v případě British Broadcasting Corporation (BBC).

BBC má status veřejného vlastnictví, ale její svoboda předávat informace – jak zdůrazňuje právo Spojeného království – se považuje za nezávislou. Vezměme si skutečnost, že Ofcom běžně obviňoval čínské vysílací společnosti z porušování pravidel „spravedlnosti a soukromí“, poukazoval na choreografické protesty opozičních stran v Hongkongu a obviňuje čínskou mezinárodní mediální organizaci, která vysílá „vynucená přiznání“ britského novináře Petera Humphreyho.

Logikou této logiky požaduje BBC nejtvrdší pohled na šíření lží o „znásilnění“ a „nucených pracích“ v čínské autonomní oblasti Xinjiang Uygur, přičemž břemeno ověřování jejích tvrzení nechává veřejně neadresné. Žádná veřejná omluva nepřišla do popředí, ani nebyly prověřovány lži lidských práv BBC proti prokázaným suverénním zásahům. Sotva se sval pohnul.

Dohromady se stávají významnými proměnnými pro udržení důvěryhodnosti regulačního dohledu, zejména když je Ofcom – jako orgán veřejné správy – podle zákona o lidských právech britského parlamentu (oddíl 6, 1998) povinen prokázat, že jeho kroky nejsou neslučitelné s Evropskou úmluvou o lidských právech. Uplatňováním ducha této úmluvy na vybrané provozovatele vysílání, na úkor ostatních, představuje Ofcom kompromis svého závazku.

Do budoucna neochota přehodnotit rozhodnutí o odebrání licence pravděpodobně dosáhne jednoho ze dvou výsledků. Zaprvé umožní kapsám v parlamentu Spojeného království využít motivovaný úsudek a politizovat rétoriku vůči Číně.

První známky se odrážejí v nepřátelských poznámkách Juliana Knighta – předsedy britského parlamentního výboru pro digitální, kulturu, média a přístavy – který tento rozsudek označil za „potvrzení“ údajné kontroly a stranického jednání KSČ ve vztahu k informovanému vysílání ve Velké Británii.

Zadruhé, takový přístup bude i nadále upírat rovné podmínky čínské mezinárodní mediální agentuře a přidruženému personálu, a to navzdory tomu, že agentuře byla „úplná redakční nezávislost“ sdělena Ofcomu a potvrzena v záznamu.

Ztráta právního krytí vysílající organizaci, která je v souladu s právními předpisy, ve Velké Británii je v rozporu s právními zárukami poskytovanými vysílacími společnostmi ve Velké Británii v Číně, což vyvolává vážné otázky vzájemnosti v časem prověřeném politickém vztahu.

Údajné důkazy použité v průběhu Ofcomova cíleného vyšetřování dokazují, že čínským anglickým zpravodajským kanálem je s objektem dvojitého standardu odpovědnosti, který si sám stanoví, kdy korporace jako BBC dostávají volný průchod regulační kontrolou a kontroverzní kolektivní snaha o lidská práva předurčují výsledky.

Náhlé rozhodnutí Ofcomu vysadit čínského provozovatele vysílání ve Velké Británii, aniž by zavedlo takzvanou partyzánskou kontrolu čínského státu v mediálních záležitostech, hraje přímo do rukou toxického politického vyprávění o Pekingu, kde je nepochybně vázáno odpovědné vysílání typu režimu a mocenské politice – umožnění regulačním orgánům Spojeného království tesat tyto předsudky do kamene.

Br