Vesnice Tchang-an leží v hlubokých horách. Je tam více než sto usedlostí. Uprostřed vesnice stojí věž bubnů, tedy znak tungské vesnice. Kamenné cestičky vedou do každého dřevěného domku, opírající se o sloupy. Celý rok nepřetržitý protéká celou vesnicí potůček. V okolí vesnice jsou jak velká tak i malá terasovitá políčka.

Ředitel muzea Chu Kuang-chua vyprávěl, že tam vede těžká cesta, proto se Tchang-an mohl stovky let uchovat v horách jako krásná perla. Ta zářila do doby, než tam přijeli čínští a norští odborníci.

„Tehdy se rozhodovalo mezi desítkou vesnic v oblasti národnosti Tung. Odborníci nakonec vybrali tuto vesnici. Tchang-an vyniká tím, že se nachází na horách. To ztělesňuje způsob život Tungů, totiž žr bydlí v horách a u vody. Je tu také dobré životní prostředí.“

Podle pana Chu se zde soustřeďují skoro všechny rysy tradiční kultury národnosti. Zdejší věž bubnu, jeviště, domky, kamenné cestičky, kroje a životní způsob zůstávají vesměs ve prvotním stavu. Norští odborníci označili Tchang-an jako příklad návratu lidstva do skromnosti.

Na tříleté budování muzea uvolnila Čína a Norsko téměř milion čínských jüanů. Provedly rekonstrukci cestiček, věže bubnu a další infrastruktury i vybraných zchátralých bytů. V současnosti se uprostřed vesnice staví dřevěný domek v tradičního stylu se sloupy ve své dolní části. Jak bylo oznámeno, tato budova bude dokončena v příštím roce a bude fungovat jako Informační středisko o tungské kultuře.

Je zde čerstvý vzduch. Nehlučí to tu jako ve městě. Všechno vypadá tak klidně a mírně, jako by se člověk ocitnul v jiném světě.

Za příjemného zpěvu korespondent přišel k domku, kde mladí lidé v tunských krojích pletli svérazné umělecké předměty. Korespondent se dozvěděl, že všichni nejsou zdejší. Většina z nich sem přichází z jiných vesnic učit se tradiční kultuře a řemeslu. Mezi nimi je také děvče Jang Šeng-ťüan. Říká:

„Tady se učíme zejména vyšívání a písním. Mnoho z tungských děvčat odjelo ven pracovat. Některé z nich zpívat národní písně neumí. Učitelé nás je proto učí.“

Jang Šeng-ťüan povídala, že zde studovala dva roky. Doufá, že až se dostane domů, naučí své krajany znalostem, které se tu naučila a bude předávat kulturu své národnosti dál z generace na generaci.

Tchang-an je chudá. Aby se posílilo uvědomění zdejších Tungů o ochraně vlastní kultury a zároveň aby se vesnice vymanila z bídy, rozhodla místní vláda přiměřeně rozvíjet cestovní ruch. Tím by se mohly zvýšit příjmy vesničanů.

Pan Dzeng Ping je ředitel Cestovní kanceláře. Pracuje právě pro rozvoj ekologického cestování v Tchang-anu. Domnívá se, že Tchang-an je pro firmu správná volba. Uvádí:

„Máme v úmyslu rozvíjet nejen krásu přírody, ještě důležitější je, aby lidé zde poznávali národnost, pramen, vývoj a nynější stav její kultury a aby zkoumali, jak harmonicky soužijí humanitní zdroje a místní přírodní prostředí, jak se vzájemně podporují a jak se předává tungská kultura.“

Cestovní kancelář se orientuje spíše na méně návštěvníků, ale na vyšší úroveň. Nyní do vesnice přicházejí domácí a zahraniční odborníci na problematiku národnostních kultur, fotografové a malíři.