Město Suzhou je známé svými divukrásnými zahradami. Přibližně ve středu města, severně od ulice Shijin jie leží ulice Fenghuang. Po dalších dvou křižovatkách a odbočení doprava, lze narazit na uličku Dinghuisi xiang a dvě pagody, které vypadají jako dvojčata. Pouze tyto dvě pagody zůstaly z původního chrámu, jehož jméno Dinghuisi, tedy „Chrám jisté moudrosti", nese ulice po dnes. O dvou pagodách se lze dočíst v zápiscích tiskového mluvčího ze Suzhou pozdního 19. století.

Za dynastie Song, v období císařské éry Yongxi (984-988), vystavěl Wang Wenhan dvě identické cihlové pagody a to je, proč dostaly své lidové jméno"

Ve skutečnosti byly vystavěny nejen Wang Wenhanem, ale i jeho bratrem, a to s cílem uctít svého učitele, jelikož oba dva byli velmi úspěšní v císařských úřednických zkouškách. Proto jsou obě identické, vypadají jako dvojčata a lidově se jim i tak říká. Obě jsou osmiboké, mají sedm podlaží a tyčí se do výšky 30 metrů.

Výjimečnými je činí právě jejich počet, protože v celé Číně je velmi neobvyklé nalézt dvě identické pagody, ačkoliv v indických chrámech, které stály vzorem buddhistických klášterů v Číně, stály vždy dvě stejné pagody.. V Čínských chrámech však jejich místo zaujaly dvě věže, tedy zvonová a bubnová věž, které stojí v téměř všech chrámech na prvním nádvoří, zatímco pagody se začaly stavět jako samostatné stavby. Suzhouská Dvojčata jsou velmi přesnou kopií dřevěných konstrukcí, s vysokozdviženými konci střech a stojícími na cihlovém podloží.

Na čtyřech z osmi stran pagody jsou dveře a na zbylých čtyřech stranách jsou zděné mřížované otvory, které plní funkci jakýchsi oken. Obě pagody nahoře zdobí železné spirály kšatríja, o kterých se říká, že symbolizují buddhismus. Jsou přibližně 8 metrů vysoké. Během restaurace pagod po osvobození v roce 1949, byl ve druhém patře nalezen nápis, který zachycoval opravy v roce 1135 a který rovněž uváděl, že obě pagody byly vystavěny v roce 982. Rok 982 se jemně střetává se zmíňkou z 19 století o původu těchto pagod. Dotyčnou poznámku jsme již v naší reportáži zmínili. Vážení posluchači, zde opustíme dvě pagody a vrátíme se zpět na ulici Fenghuang, odkud se vydáme na ulici Renmin lu, abychom si pověděli něco o jedné z nejhezčích suzhouských zahrad, která se jmenuje Zahrada Štěstí, čínsky Yiyuan.

Yiyuan, Zaharda Štěstí je velmi pozdní stavba, vystavěná v druhé polovině 19.století na místě sídla jednoho ministra z dynastie Ming, Wu Kuana, který žil v letech 1436-1504 a byl uznávaným kaligrafem a básníkem. Zahrada je součástí většího stavebního komplexu. Od vlastní rezidence je oddělena malou uličkou, které se říká „Ministrova ulička". Na západě od zahrady původně ležel ohromný chrám předků. Úředník, který tuto zahradu v 19. století přebudovával uvedl, že ho to stálo více jak 200 000 uncí stříbraa kromě toho, že si bral inspirace v ostatních zahradách, použil velmi ceněné a obdivované skalky ze tří zahrad, které byly zrušené.

Samotná zahrada je vystavěna kolem rybníčku, který obklopují skalky rozdělené do tří částí. Jednotlivé části spojuje nerovný most napříč středem a úzkým mostkem na západě.

Do zahrady se vchází z ulice Renmin lu skrze široký, prázdný dvůr. Podlaha tohoto dvora je zdobena oblázky. Odtud vede cesta směrem na západ a prochází dvory a stavbami, dokud se nedostaneme ke klikaté cestě , která se vine po východním břehu rybníčku. Nejzajímavějším místem zahrady a její střední části je bezpochyby Hala vůně lotosových kořenů. Na západní straně od této haly se nalézá „suchá loď", tedy otevřený trojúhelníkový pavilón vybudovaný ve vodě, odkud se otevírá jeden z nejhezčích pohledů na zahradu.

Od ulice Renmin lu se lze ještě poměrně brzy dostat k zahradě s názvem He yuan. Jedná se o pozdně-qingskou soukromou zahradu úředníka. Narozdíl od ostatních suzhouských zahrad, je tato prázdnější a haly jsou mnohem více vzdálené od skalek a vody.