Harbin je hlavním městem nejsevernější provincie Heilongjiang. Tato provincie je známá díky svému subarktickému podnebí. V lednu zde teploty dosahují až –30°C. Harbin leží na břehu řeky Songhua. Původní vesnice, která zde byla dříve, dostala jméno podle mandžuského slova alejin, které znamená "sláva" nebo „čest". Harbin je městem, které vyrostlo jen díky železnici. Podle japonského průvodce pro Mandžuskou oblast z roku 1913 to bylo „dítě zrozené, chované a podporované Čínskou východní železnicí".

V roce 1933 děťátko vyrostlo do města a podle Carla Crowa v jeho Průvodci po Číně „mělo populaci kolem 200 000 lidí. Polovina byli Číňané a polovina Rusové, a tak má největší populaci Evropanů ze všech měst v Asii". Ruská populace v Harbinu byla zapříčiněna přílivem uprchlíků z Ruska, kteří prchali před bolševiky po revoluci v roce 1917. Japonský průvodce po železnici napsal, že „každý kdo ještě nezná rusky si bude brzy po příjezdu přát, aby uměl". Do dnešní doby se v Harbinu udržela byť malá populace Rusů, ačkoliv pomalu mizí, jak jednotliví příslušníci odchází za obchodem.

Zájem Ruské komunity o Harbin se datuje od roku 1896, kdy byl vyjednán kontrakt na vystavění železničního spoje z Vladivostoku do Harbinu a Dalianu. Ruský ráz města se posléze zachoval až do konce druhé světové války. V roce 1904 zde byla zřízena „železniční koncese" a s ní přišel i požadavek na Mandžusko. Tyto plány byly zhaceny Rusko-japonskou válkou z let 1904-1905, kdy Rusko prohrálo a kontrolu nad železnicí v této oblasti převzalo Japonsko.

Japonci okupovali město od roku 1932 a zpět ho získala až Sovětská armáda v roce 1945. O rok později vládu nad městem po vzájemné dohodě mezi Stalinem a Čankajškem převzaly guomindangské jednotky.

Až dodnes se v Harbinu zachoval jistý ruský ráz v rozmístění a tváři budov. Budovy se štukaturou perfektně připomínají domy v St Petersburgu, které lemují ulice a zpoza nichž lze spatřit cibulovité kopule pravoslavných kostelů a chrámů. Nejlepším místem k procházce je bezpochyby stará Jižní pobřežní čtvrť na jižním břehu řeky, dále po Youyi lu, Shangzhi a Zhongyang dajie. Park u břehu řeky nese jméno Stalinův park a je také velmi populárním místem k procházkám, s mnoha pouličními prodavači a baviči. Zpět na břehu řeky, na rohu ulice Zhaolin jie, se nachází kostel Svaté Sofie z roku 1907.

Jiný aspekt historie Harbinu lze spatřit na Pingfang lu. Představuje ho německo japonská experimentální válečná základna, kde se odehrávaly dosti příšerné experimenty na lidech v období druhé světové války. Samozřejmě vše bylo utajováno. Některým obětem zde byl naočkován dýmějový mor, jiní zase umírali při pokusech, kdy Japonci zjišťovali, jak se chová tělo při extrémně nízkých teplotách. Zmražené části těchto obětí byly často používány při chirurgických zákrocích. Jiní zajatci byli zase doslova opečeni zaživa, což ovšem nikterak neovlivnilo samotnou vědu a nepřineslo žádné nové poznatky.

Zařízení a ustavení tohoto tábora nebylo nepodobné podobným zařízením, jakým byly koncentrační tábory v Německu a stejně jako němečtí vědci, i někteří z místních „vědců" byli po skončení války pod ochranou Spojených států, které se zajímaly o některé jejich vědecké závěry.

Harbin je velice známý pro své Ledové festivaly, které se konají každou zimu od 1. ledna do začátku března. V tomto období jsou z ledových kvádrů vybudovány rozličné budovy, a většinou platí, že oč kratší je doba po kterou vydrží, o to větší je jejich umělecké kvalita.

Některé z leových paláců jsou zevnitř osvíceny barevnými světly, jiné budovy slouží jako ohromné klouzačky pro hrající si děti.

Dospělé návštěvníky láká Harbin kromě jiného například velmi vysokým počtem vran, které lze v tomto období sledovat v jejich chování a dále zajisté láká milovníky železnice, zvláště pak parních strojů, které se zde používají k přepravě dodnes.

Harbin je dnes velikým industriálním městem a díky zlepšujícíc se situaci ve vztahu k Rusku se poměrně rozrostl pohraniční obchod a příhraniční turistika. Nejvíce zahraničních tváří na ulici tvoří Rusové. Ti jezdí do Harbinu na prázdniny a dovolené nebo za obchodem. S sebou si přivážejí veškerý obchodní artikl, který lze v Číně prodat.

V poslední době rovněž započala přestavba starých domů, které jou ve většině případů nahrazoványnovými moderními budovami.