Příjmení v Číně existovala již dávno před panováním Tří císařů a Pěti králů. Podle podoby čínského znaku pro příjmení, který se skládá ze dvou složek, tedy z jednoduchých znaků žena a rodit, se usuzuje, že v té době se příjmení dědilo po matce. Před prvními čínskými dynastiemi, tedy před dynastiemi Xia, Shang a Zhou, existovala v Číně jak příjmení, která se řeknou xing, tak klanová jména, která se řeknou shi. Příjmení vznikala obyčejně z názvu vesnice, kde dotyčný klan žil, z názvu místa nebo obdrženého titulu, který mohl být udělen i po smrti. Takový titul uděloval císař aristokratům za jejich zásluhy. Proto jen aristokraté původně měli příjmení a klanová jména. Později mělo příjmení víc a více lidí, nicméně mít vlastní příjmení již znamenalo mnohem vyšší společenský status. Tato skutečnost se zachovala až do dnešní čínštiny, kde se pro lid používá někdy výrazu laobaixing, tedy ti, kteří mají jedno ze sta příjmení. V rámci jednoho klanu se mohli mezi sebou ženit všichni, ale bylo zakázáno vzít si za manželku ženo stejného příjmení. To dokazuje, že staří číňané si byli vědomi toho, že svatby mezi blízkými příbuznými mohou velmi negativně ovlivnit jejich potomky. Existovala slavnostní ceremonie, při které bylo příjmení napsáno na lampión a ten byl pak vysoko pověšen na prominentní místo, jako byla třeba hlavní brána rodinného sídla. Klanové jméno většinou nepřímo ukazuje k domu předků, a proto bývá někdy vyryto na mužskou hrobovou desku, aby tak byla vyjádřena víra v to, že se dotyčný vrátí na dané místo. Tyto zvyky fungovaly zhruba 800 let až do vlády císaře Taizonga, který vládl v období dynastie Tang. Tehdy jeden císařský úředník jménem Gao Shilian udělal průzkum a zjistil, že dohromady existuje 593 příjmení. Napsal a publikoval knihu, která se jmenovala „Anály příjmení". Tato kniha se stala referencí pro kvalifikované úředníky, teří měli za úkol dávat do pořádku svatby.

Přibližně kolem roku 960, za panování dynastie Song, byla napsána jiná velmi významná kniha, která se jmenuje „Kniha sta příjmení". V této knize je zapsáno 438 různých příjmení, z nichž 408 je jednoslabičných a pouhých 30 dvojslabičných.

Podle nejnovějších čínských statistik je úplně nejběžnějším příjmením příjmení Zhao, které nese více jak 100 milionů lidí.

V roce 1977 byla učiněna jiná statistika, která odhaluje, že 40% všech číňanů má jedno z deseti nejběžnějších příjmení. Jsou to příjmení: Zhang, Wang, Li, Zhao, Chen, Yang, Wu, Liu, Huang a Zhou.

Přes 70% lidí má navíc jedno z 35 nejběžnějších příjmení a pouhých zbylých 30% má jedno z dalších, poměrně málo užívaných příjmení.

V dnešní době je už setřen rozdíl mezi příjmením a klanovým jménem a příjmením se dnes vlastně rozumí klanové jméno. Čím více se blížíme dnešní době, tím bylo používání příjmení volnější a začala vznikat příjmení i na bázi zaměstnání. Některá příjmení mají svůj původ v cizích jazycích, jako třeba z mongolštiny, tibetštiny a dalších. Postupem času se ale všechna stahovala a krátila až na jeden nebo dva znaky, jak je dnes běžné.

Narozdíl od poměrně malého počtu příjmení, není vůbec žádná regulace co se týká vlastních jmen. Pro dívky jsou vybírána jména podle různých květin, zvířat a podobně; pro chlapce zase jména, ve kterých se zračí síla nebo odvaha.