Rozhovor se paní Světlou

Lucie: dobrý večer, paní Světlo. Mám takový dojem, že jste tento pořad i učebnici připravovala hodně dlouho. Jistě to bylo mnoho práce. Jak dlouho jste to připravovala?

Světla: Máš pravdu, příprava rozhlasového Minikursu čínštiny a jeho učebnice mě hodně zmohla. Celé mi to zabralo několik let. Začala jsem s tím v roce 1991. Téměř dva roky jsem vypracovávala rozhlasovou relaci, která se vysílala jednou týdně. Na začátku jsem počítala s brzkým vydáním učebnice, ale z technických důvodů se mi to nepodařilo. Byla naděj ji vydát v nakladatelství v roce 1993, kdy se ministerstvo školství chystalo knihu financovat. Takže v roce 1992 jsem připravila čínský text učebnice. K mému zklamaní ale ministerstvo učebnici nefinancovalo. V roce 2000 ale rozhodlo vedení našeho rozhlasu vytisknout učebnici v rozhlasové tiskárně a nikoliv přes nakladatelství. Celý rok jsem na tom intenzivně pracovala. Byla jsem tehdy moderátorka pořadu o Tibetu, někdy jsem dělala hudební pořady a kromě toho připravovala každodenní zprávy nebo poznámku. Jako vedoucí české sekce jsem musela dělat mnoho dalších věcí. Učebnici jsem mohla napsat jenom doma po práci. Ale největší potíže byla v tom, že v této knize se současně používají čínské znaky, česká písmena i písmena čínské fonetické abecedy. Kvůli rozporu různých systémů softwarů se tak v textu často objevil písmový zmatek. Práce byla na čas přerušena, protože techníci tvrdili, že se tento problém nedá vyřešit. Takže jsem se obrátila k vedení, které potom tiskárnu přesvědčilo. Jeden z mladých pracovníků tiskárny na sebe vzal dobrovolně úkol tento problém překonat. Za jeho pilného úsilí a poté, co jsem 6krát celou knihu kontrolovala a opravovala, byla učebnice konečně hotova.

Tady bych zmínila o korektorovi českého překladu, našem bývalém českém expertu, tedy panu Romanu Řepovi. Ten celou mou knihu, co se týče češtiny, opravil. Pracoval na tom velmi pilně a seriózně. Za to mu srdečně děkuji.

Lucie: v posledních dnech nám posluchači psali dopisy. Někteří z nich požádali o učebnici Rozhlasový kurs čínštiny. Mohla byste posluchače seznámit s touto učebnicí?

Světla: Především bych vysvětlila vazbu knihy. To jsem navrhla já. Na její přední straně je vzor starobylých čínských znaků a na zadní straně je vzor kusu starověké čínské nástěnné malby.

Celá učebnice se skládá ze dvou hlavních částí, tj. Čínská abeceda a

Běžně používané výrazy.

První část obsahuje Tabulku čínské abecedy, Zvláštní zásady výslosvnosti a přepisování, Přehled čínské abecedy a české abecedy i mezinárodní fonetické abecedy a naposled Tóny a označení tónů.

Správné vyslovování a přepisování písmen čínské abecedy představují základ studia čínštiny. Bez toho by se nedalo vyučovat.

Druhá část obsahuje celkem 41 lekcí. Každá z nich se dělí na dva texty, první text je pro posluchače, kteří se vůbec neseznámili se základy čínštiny. Druhý text je učelen pro ty, kteří se zajímají o složitější věty a výrazy.

Mezi lekcemi jsou také znalosti o čínských znacích a dalších i krátké vtipy, které mají nějakou souvislost s předchozím textem. Chtěla bych, aby učebnice byla nejen užitečná, ale také zajímavá. Češi, kteří studují nebo pracují v Pekingu a tuto učebnici viděli, potvrdili, že kniha je velmi zajímavá a líbí se jim. To mě velmi těší.

Přestože jsem knihu kontrolovala před jejím vydáním znovu a znovu, jsou v ní nadále chyby, což je mi líto. Za to se omlouvám.

Lucie: když posluchači usednou k rádiu a začnou se učit s vámi, co by si měli připravit?

Světla: Já bych posluchače poradila pořídit si především kvalitní radio, aby vyslovnost slyšeli jasně, kromě toho samozřejmě sešit a tušku. Ještě bych posluchače upozornila na jednu věc: Jestli naše vysílání dobře neslyšíte, můžete najít celý text na webových stránkách našeho rozhlasu v češtině, tedy na adrese www.cri.com.cn. A na závěr ještě jedno doporučení - na konci každého vyučování kladu jednu otázku a těším se na Vaše odpovědi. Vítěz dostane věcný dárek.