3. července roku 1993 odpoledne letadlo, ve kterém seděl Wang s otcem, odstartovalo ze západočínského města Yincen do přímořského města Talin v severovýchodní Číně. 1O vteřin po startu se letadlo zřítilo do jezera a rozpadlo na tři části. Při letecké havárii si Wang zlomil páteř a ochrnul na obě dolní končetiny. O tehdejší situaci chlapec řekl:

Za několika desetin bylo letadlo plné vody. Skoro jsem se udusil. Jestě jsem chtěl vidět matku, kvůli tomu jsem se snažil vylézt z paluby letadla.

Jeho matka byla tehdy na služební cestě. Do nemocnice se dostala za 48 hodin.

Leteckou havárii přežilo 4O ze 1O8 cestujících a 5 členů posádky. Malý Wang měl stěstí, že přežil.

Po havárii jsem byl nejnešťastnější na světě. Bylo mi 12 let, nemohl jsem chodit do školy, musel jsem sedět na kolečkovém křesle. Další takový život jsem si neuměl představit a tento fakt jsem nemohl přijmout. Během roku jsem odmítal z rehabilitačního střediska odejít, když jsem viděl lidi, kteří chodili normálně po ulici. Nejvíc mně mrzelo, jak kluci a holky mého věku chodí do školy, srdce mě bolelo jako mlýnek na maso.

Matka se o nás starala pečlivě, vzala na sebe břemeno a neunavně pracovala a proto za dva roky onemocněla.

Jednoho dne malý Wang jako by vyrostl. Začal chodil o berlích z rehabilitačního střediska a kupoval matce snídani. Normální lidé urazili cestu za 5 minut, Wang šel touto cestou za 20 minut. Jeho matka tím byla překvapena. Myslel, že když by nevyšel z rehabilitačního střediska, tak by nemohl samostatně žít, protože rodiče jednoho dne opustí svět. Kvůli tomu malý Wang tvrdě cvičil a za podpory rodičů se sám pilně učil číštinu a angličtinu a po přijímací zkoušce začal studoval na Světovém institutu v Norsku a v tomto institutu také získal stipendium pro postižené. Wang nastoupil s berlemi do školy v roce 1996, to mu bylo 17 let. Tehdy byl nejšťastnější na světě, učil se velmi pilně a překonal všechny obtíže s jazykem a naučil se starat se o sebe. Nemusel považovat sám sebe za invalidního, o definici invalidity rozhoduje každý sám. Pokud si psychicky myslíte, že jste invalidní, tak jste invalidní. Není třeba se bát fyzické invalidity, horší je psychická invalidita.

Mladý Wang se nezřekl všech možností sportu a odmítl zvláštní péči školy a začal lyžovat. Po tvrdém cvičení se zúčastnil 36. světové lyžařské soutěže postižených. O této soutěži vzrušeně řekl:

Ve chvíli, když jsem měl za sebou 7 až 8 kilometrů, jsem už skoro nemohl dál. Říkal jsem si, že to musím vydržet, abych získat zlatou. Matka bude mít radost, když vyhraju. V této soutěži mladý Wang získal dva zlaté medaile. Na jeho počest škola uspořádala slavnost. . Získal titul čínský hrdina v Norsku. Utrpení se změnilo ve štěstí a v radost mladého muže. Tak jak mladýWang řekl:

Takové utrpení je nejlepší učitel a také mě naučilo, jak mám překonávat obtíže v životě, jak mám radostně žít a tak vím, jak je život krásný.