Wuyi shan leží v severní části provincie Fujian nedaleko hranic s provincií Jiangxi. Přírodní rezervace Wuyi shan se rozkládá na ploše asi 60 km. To nejzajímavější z místní scenérie je popsáno jako „Devětkrát zatočený potok" Jiuqu xi a „Třicet šest vrcholků". Místní scenérie je naprosto velkolepá a nejlépe pozorovatelná z malého bambusového člunku po proudu řeky z Xingcunu nebo proti proudu z Wuyigongu. Jakoby špičaté hory stoupají nepravidelně a samostatně od říčního břehu, některé jsou přizdobené nádhernými vodopády, zatímco jejich vrcholky a svahy zjemnělé bambusovými porosty.
Na mnoho z těchto vrcholků se lze vyšplhat, zvláště pak na Dawang feng, tedy Vrcholek Velkého krále, kde ústí již zmiňovaný potok a o kterém se říká, že „kdo nevylezl na vrcholek Velkého krále, jakoby ani nebyl na výletě v horách Wuyi". Z tohoto místa se naskýtá nejlepší pohled na celou oblast.
Druhým velmi zajímavým vrcholkem je Tianyou feng, vrcholek Putování do Nebes poblíž pátého ohybu řeky, který byl velmi oceňován velkým čínským cestovatelem a geografem z dynastie Ming Xu Xiake-em jako „první místní vrchol, jenž nabízí pohled na slávu devíti oblouků řeky". Po absolvování cesty po 840 schodech lze dosáhnout Tianyou guanu – dvoupatrovou budovu se zdviženými střechami, kterou obklopují nádherné stromy. O něco výše, přímo na vrcholku, stojí menší budovy, včetně malého chrámu.
Nejdramatičtějším místem je bezpochyby vodopád Shuilian na severovýchodě, ačkoliv v zimním období má tendence vysychat. Souvislá plocha padající vody z útesu, pozorovaná z malé čajovny postavené proti skále schované za vodopádem, skýtá skutečně vynikající a nevšední podívanou.
Celé místo je navíc pokryto malými, kulatými porosty čajovníků. Wuyi se proslavilo i velmi dobrým stejnojmenným čajem, který patří do druhů Wulongů. Čaje typu Wulong mají poměrně výraznou chuť, která tuto sortu čajů proslavila po celém světě. Tyto čaje byly oblíbené už od dynastie Song. Říká se, že za mongolské dynastie Yuan, se čaj z Wuyi podával samotnému císaři. Pojmem Wuyiský čaj se rozumí čaj, vyrobený v kraji Chong'an. Čajové lístky jsou jemně nazlátlé, s červenými okraji. Po napití se Wulongského čaje pocítí nejvíce lidí vlhkost v hrdle a sladko mezi zuby. Pomáhá zchladit za parných a dusných dnů a zlepšuje chuť k jídlu.
Jen, co se posílíte místním čajem, doporučuje se navštívit blízký most, z něhož lze pozorovat scenérii vrcholku, který se podobá orlímu zobanu.
Zdaleka nejzajímavější místní atrakcí tohoto místa je přítomnost rakví, které vypadají jako loďky a jsou zapuštěny mezi pukliny v útesech velmi vysoko nad řekou. Nejvíce těchto rakví lze spatřit u čtvrtého zákrutu řeky, ale mnoho se jich nachází po celém obvodu řeky.
Dřevěné rakve, které jsou dlouhé přibližně 5 metrů a vytesané z velmi pevných klád cedrového dřeva nanmu s dřevěným výkem, jsou uloženy asi 50 metrů nad hladinou na útesech. Cedrové klády byly nejspíše dovezeny z provincie Yunnan. V útrobách těchto schránek se nachází lidské ostatky jedinců. Těla jsou obalena do plátna, vyrobeného z hedvábí, konopí a bavlny. Toto plátno se velmi podobá nálezům z období Válčících států, které byly nalezeny v severní části středního Sichuanu. Jedna rakev byla vytažena a umístěna do provinčního muzea ve Fuzhou jako příklad Wuyiského pohřebního rituálu na loďkách.
Tyto pohřeby jakoby předvídaly podobné pohřeby v provincii Sichuan, ačkoliv některé jsou kontroverzní svým obdobím. Metodou radiokarbonového datování C 14 se zjistilo, že mohou být straší 3000 let, nicméně jejich srovnáním s příklady pocházejícími z doby bronzové z provincie Sichuan a možnost, že při jejich výrobě byly použity železné předměty, vede k názoru, že by mohly být o něco pozdějšího data.
Díky jejich poloze, ve které se dnes zachovaly, je místní lidé nazývají „visící" nebo „vznášející se" rakve nebo dokonce „rakve nesmrtelných". Jak se ovšem tyto rakve dostaly na tak vysoká místa nebo jakým způsobem tam byly vyzdviženy, zůstává do dnešní doby záhadou. Filosof Zhu Xi, pocházející z doby dynastie Song, předpokládal, že celé místo mohlo být v minulosti zaplaveno a rakve prostě a jednoduše zakotvily na nynějších místech, nicméně takovéto hypotézy archeologové na základě výzkumů zavrhli.
Místní kroniky staré asi 500 let, zachycují vykrádání těchto hrobů a říkají, že zloději se spouštěli na provaze z vrcholků, aby se dostali k rakvím. Zbytky prken kolem těchto útesů dávají podnět k tomu, že v minulosti zde existovaly dřevěné cesty, které mohly být užívány právě k přenášení rakví.
|