Národnost He Zhe sídlí v oblasti na březích řeky Wu Su Li v severovýchodním Hei Long-jiangu, její populac čítá jenom 4 tísice lidí. Národnost He Zhe sídlí hlavně v mrazivém regionu, kde se sníh drží déle než 7 měsíců. Zajímavá je skutečnost, že v důsledku dlouhodobého osádlení při březích řeky je většina lidí národnosti He Zhe velmi zručná v rybolovu. Jejich život je s řekou naprosto spoután. Jí téměř výhradně ryby a dokonce také nosí oblečení z rybí .kůže

Nejdůležitějším svátkem národnosti He Zhe je svátek Wu Ri-gong. Wu Ri-gong v jazyce He Zhe znamená veselost. Svátek Wu Ri-gong se koná každý druhý rok a trvá 2 až 3 dny. Tento svátek se koná v létě, kdy sníh a led roztaje, stromy rozkvetlou a ryby v řece se vesele prohánějí.

Slavnosti během svátku jsou velmi bohaté. Ve dne se konají závody v plávání, plavbě na lodi, lukostřebě atd.. Během svátku se také koná soutěž v bodání vidlemi, toto klání vždy přiláká mnoho konkurentů a fanoušků.

Nejveselejší část svátku Wu Ri-gong přichází v noci. Lidé zaplavují břehy, zapalují ohně a pořádají velkou hostinu. Ženy a muži tancují a zpí vají u ohně. Když jsou již všichni znaveni zpěvem a tancem tak usedají k hostině. Na stole jsou pochoutky z masa a zeleniny, největší roli však harjí ryby. Lidé národnosti He Zhe mají také rádi syrové ryby.

Jak jste se již dověděli, tak lid národnosti He Zhe nosí oblečení z kůže ryb. Proto se již od nepaměti národnost He Zhe nazývá kmen rybí kůže. Paní Yang Yuan, která je odbornicí na kroje národnostních menšin, nám toto oblečení představí:

„ Oblečení z kůže ryb je zvláštností národnosti He Zhe. Národnost He Zhe je také jedinou národností, která takové oblečení nosí. Oblečení z kůže ryb je krátké a široké, protože je nošeno pouze v létě. Obvykle je zdobeno barvenou jelenicí, kroj je pak velmi krásný.

Právě jste slyšeli troubení jelenů. Nyní vám představím národností menšinu E Wen-ke. Národnost E Wen-ke žije v lesích. Podle legendy předci národnosti E Wen-ke lovili v horách a ulovili mnoho jelenů. Jelenů ubývalo a Evenkové se museli stěhovat z místa na mnísto. Proto se jejich předci postupně snážili jeleny domestikovat. Po nějakém čase se mezi zkrocenými jeleny a lidmi vytvořil hluboký cit. Evenkové považují zkrocené jeleny za své děti. Volají na ně krásnými jmény. Když zkrocený jelen zemře, tak je lid národnosti Evenků dojatý k slzám.