„Za dynastie Ming byl hlavním městem říše Nanjing neboli Jižní hlavní město. Císař měl podle tradice jednu hlavní manželku a mnoho manželek vedlejších. Hlavní manželka i ostatní ženy mu porodily spoustu dětí. Když chlapci dorostli v muže, nastaly mezi nimi velké spory, kdo bude dědicem trůnu. Císařovna jej chtěla zajistit pro svého prvorozeného syna, proto přemluvila císaře, aby ostatní syny obdaroval vzdálenými knížectvími. Tak prý nesvár pomine, na dvůr se vrátí klid a prvorozený syn bude moci spokojeně čekat na den, kdy po otci převezme vládu.

Yanovi, čtvrtému císařovu synovi, se dostalo knížectví Youchu. Byl to oblíbený mládenec, protože byl hodný a moudrý, a dvořané se s ním loučili se slzami v očích. V noci před odjezdem zaklepal kdosi na dveře Yanovi komnaty. Byl to taoistický mnich, který odevzdal princi zapečetěný balík a řekl: _Kdyby tě stihlo neštěstí, otevři tento balík. Jistě ti pomůže.`

Když Yan šťastně doputoval do Youchu, velmi zesmutněl. Kam oči dohlédly, liduprázdná pustina, jen sem tam bídná chatrč skrytá v úžlabině nebo v hustém lese. Tak se lidé bránili před krvelačnými dravci a před barbary. Yan si nedovedl představit, že by tu měl strávit celý život. Smutek mu sedl na duši, avšak tu si vzpomněl na dar starého mnicha. Rychle balík rozbalil a podivil se - v balíku našel víc menších balíčků. V prvním byl velký plán a na něm stála tato slova:

Když přijdeš na určené místo, vystav podle těchto plánů město. Dej mu název Beijingfu. Vydej panovnický edikt a obrať se v něm k bohatým lidem svého knížectví, aby na stavbu nového města přispěli.

Yan se zaradoval a pokyn přesně splnil. Bohatí i chudí uposlechli jeho ediktu a pomohli při stavbě města, každý podle toho, jak mohl, jeden zlatem, druhý prací. Na označených místech rychle vystavěli vysoké strážní věže, v blízkosti hlavní brány postavili a skvostně vyzdobili chrám Nebes a Země. Potom dokončili císařské sídlo s jeho tisícerými pavilony. Jezírka a rybníky v obdivuhodných zahradách napustili vodou a nápadité vodotrysky začaly chrlit stříbřité vodní proudy, které příjemně šuměly a zmírňovaly letní horka. Když Yan srovnal hotové město s plánem, s uspokojením zjistil, že se do nejmenších podrobností shoduje s představami svatého muže.

Bylo to pěkné místo. Přicházeli do něj návštěvníci z dalekých i blízkých zemí, aby na vlastní oči viděli město, které vzniklo uprostřed pustiny. Vládl tu klid a spravedlnost, hojnost a bezpečí. Jednoho dne však klid narušila špatná zpráva: _Studny jsou žíznivé, řeky vyschly,` oznámili mandaríni svému vládci. Zemi postihlo velké sucho a ze severu se na něj začaly valit záplavy načervenalého prachu. Pole zežloutla a stromy opadaly jako na podzim. Yan svolal nejmoudřejší muže, avšak nikdo z nich nevěděl, jak této pohromě čelit. Naštěstí si Yan vzpomněl, že když se lámal kámen na stavbu hradeb, prolámali se muži až do dračí jeskyně. Vědělo se, že draci tu někde draci žijí, ale ti co lámali kámen, se ani trochu nezajímali, zda nenaruší drakům jejich klid. A teď se draci lidem pomstili. Slili všechnu vodu do kožených měchů a odešli ze země. Yan rychle rozkázal, aby mu přinesli balík od starého mnicha. Ve druhém balíčku našel list, na kterém bylo napsáno, co je třeba udělat. Ihned se ozbrojil, vyšvihl se na koně a pustil se za zloději. Kůň letěl rychleji než vítr tak je za chvíli dohonili, Yan ve cvalu napřáhl kopí a propíchl jeden měch s vodou. Jako kdyby puklo dešťové mračno, voda vystříkla na všechny strany a tak tak, že nesvalila Yana i s koněm. Měl skutečně co dělat než se dostal z té záplavy. Později se vody uklidnily a vrátily se do opuštěných říčních koryt, do potoků i stružek.

Tak vzniklo město Beijing, které založil a před suchem zachránil moudrý a dobrý čtvrtý císařský syn - kníže Yan.