V samotném městě je nejzajímavějším turistickým místem Provinční muzeum, nicméně to, co turisty láká nevíce, bývá přenocování v jurtě v Kazašském turistickém středisku u Nebeského jezera. Město je kromě toho známé výrobou koberců, a tak není divu, že mnoho návštěvníků města si nenechá ujít příležitost k nákupu.

Urumči v Mongolštině znamená „Nádherné pastviny". Samotné město nemá tak dlouhou historii. V dobách vlády dynastie Tang sloužilo jako občasná zastávka při cestě do administrativního centra regionu Jimusaer, které leží na severovýchod od Urumči. V roce 1760 porazil císař Qianlong Mongoly a znovu obnovil čínskou vládu nad severozápadními kraji a pojmenoval celou tuto oblast jako Xinjiang, což znamená vlastně „Nové pohraničí". V roce 1884 se Urumči stalo správním střediskem nové oblasti. Muslimské rebelie proti čínské nadvládě byly běžné a v roce 1911, kdy došlo k vytvoření první Čínské republiky a bylo svrženo císařství a dynastie Qing, byl Xinjiang ovládán několika militaristy.

Mezi lety 1911 a 1928 kontroloval tuto oblast maršál Yang Zhengxin a to i přes hraniční problémy se sousedícím Sovětským svazem, během kterých se mnoho Bílých Rusů usadilo v Urumči. Nebyl však populární díky své divokosti a také díky zvyku zvát si na večeře a oficiální bankety své nepřátele, které posléze nechal popravit. V roce 1928 byl sám zastřelen na jednom z takových banketů. Jeho pokračovatel nevydržel dlouho, jelikož zabavoval zemi, která patřila místním muslimům a dával ji do držení čínským přistěhovalcům. To vedlo k revoluci v roce 1931, kterou vedl mladý muslim jménem Ma Chongying. Tomu se podařilo dobýt téměř celou xinjiangskou oblast. V roce 1934 byl se svými Tunganskými jednotkami donucen k ústupu z Urumči před sovětskými ruskými jednotkami vedenými provinčním guvernérem Sheng Shicaiem. Ma Chongying utekl do Sovětského svazu, kde byl ovšem pravděpodobně zabit.

Vliv Sovětského svazu v Urumči se rapidně zvýšil v době otevření konzulátu v roce 1922. Ve stejné době byly podobné konzuláty otevřeny ještě v Kažgaru a jiných částech Xinjiangu. Ačkoliv Sheng Shicai se spojil s guomindangskými jednotkami v roce 1940, vzdálenost a izolovanost Urumči od metropolitní Číny znamenala větší jeho spolupráci se Sovětským svazem. Město bylo rozděleno na několik částí – čínské město, ruské město, ujgurské město a muslimské čtvrti.

Město není žádným architektonickým skvostem, ale má svoje kouzlo díky přítomnosti přátelských Ujgurů a jejich divokých trhů. Zhruba polovina všech rezidentů jsou Číňané, druhou polovinu představují Ujguři, národnosti Hui, Kazaši, Tataři, Uzbekové, Khalkové, Mongolové, Tahurové, Tádžikové, Madžuvé a Rusové.