Tibetská kalendář vznikla v druhém století před naším letopočtem. Podobně jako národa Chan počítají Tibeťané kalendářní rok, měsíc a den podle lunární změny. Předpovídají počasí a přírodní pohromy podle pravidel hvězdného pohybu. Tato kalendář hraje velmi důležitou úlohu v práci a životě tibetských obyvatel.

Tibetský Nový rok je nejslavnostnějším svátkem v autonomní oblasti. Ještě v polovině prosince tibetské kalandáře vycházejí lidé do ulic pro novoroční potřeby. V Lháse a v jiných velkých a středních městech jsou obchody a tržiště vždy přeplněné zákazníky. Rolníci a pastevci dovážejí na trh dostatečné množství produktů, jako je čerstvé máslo, zanba /tj. smažená mouka z vysokohorského ječmenu Qingke/, hovězí a skopové. Nový rok je nejradostnější pro rolníky a pastevce, neboť se dá jejich jednoroční práce definitivně vyměnit za plody a peníze.

Tibeťan Čchumpchej pochází z Lhásy. Našemu rádiu řekl, že oslava tibetského nového roku začíná již 29. prosince, kdy dochází k semknutí celé rodiny a na společnou večeři se jí gchutu, tj. těstovina z devíti druhů. Gchutu se dělá v různých tvarech. Jako legrace jsou některé z nich nadívané jednotlivou věcí symbolického významu. K nádivkám se používá například paprika ve smyslu štiplavosti, úhlí s významem zlomyslnosti, ovčí vlna symbolizující slušnost, atd.

„po večeři vychází celá rodina do ulic, jásajíc s pochodněmi a raketami. Nakonec nechá pochodně a jiné věci do křižovatky, se symbolem, že tím vyhodila vše zlověstné a přeje si štěstí v novém roce." dodal pan Čchunpej.

V silvestrovském dne tibetské kalendáře se dělá velký úklid domů. Odstranění prachu a domácích odpadů znamená likvidaci neštěstí a katastrofy z uplynulého roku a předpovídá se zdraví, úspěch a blaho celé rodiny. Tohoto dne se vaří hovězí a skopové. Do obývacího pokoje se dá na skřínku dřevěná nádoba naplněná potravinami, a také liker z vysokohorského ječmenu Qingke, uvařená hlavička ovcí, čaj, ovoce máslo apod. Na dveře se ještě maluje obraz štěstí, který symbolizuje bohatou úrodu a vše nejlepší v novém roce.

První den nového roku si Tibeťané připomínají tradiční zpěvohrou, která je pod názvem džiga. Pan Čchunpej uvedl,

„ráno spěchají k řece či studně mladí příslušníci jednotlivých usedlostí, aby se zapásili o první pramen pitné vody, šťastný pro člověka a drůbež. Když slunce vychází, vždy se jí gondien, druh kaše uvařené z mouky zanba, likeru Qingke a mléka. Toto jídlo zase znamená blaho rodiny."

Ráno se ještě navštěvují navzájem sousedé, s přípitky k šťastnému novému roku. Poté zůstávají doma celý den pro jednotu své rodiny a všelijakou oslavu.

Nejrušnějším je druhý den nového roku. Na veselých ulicích a uličkách probíhají mezi příbuznými a kamarády novoroční pozdravy. Důležitou částí je věnování bílé stuhy nazvané chada. Třetího dne nového roku hraje významnou roli náboženská činnost. Po snídani vycházejí na modlení do chrámů, nosící chada, voňavé tyčinky, větvičky, máslo, suché ovoce atd. Odpoledne se samovolně shromážďují pod širým nebem, pijí liker, tancují a zpívají. Všude panuje sváteční ovzduší. V zemědělských a pasteveckých oblastech se ještě konají kulturně sportovní akce jako jsou dostihy. Slavení tibetského nového roku pokračuje obyčejně do 15. dne prvního měsíce.

Doba novoročních oslav a jejich obsah nejsou úplně stejné v různých oblastech Tibetu a v jiných regionech tibetské národnosti. A to vyplývá z odlišné agrární sezóny a místních zvyků. V tibetské autonomním kraji Dičchin, který se nachází v jihočínské provincii Yunnan, jsou lámaistické programy hlavní částí silvestrovské oslavy. S podivnými obleky a maskami předvádějí lámaisté tance k odstranění zloduchů. Prvního dne nového roku se zde podává tibetská opera. Lidé tancují a zpívají kolem táborové ohně a baví se až do úsvitu nového dne.

Budete-li mít možnost navštívit Tibet, nenechte si ujít oslav tradičního nového roku tibetské národnosti. Její náboženská a kulturní tradice jistě na Vás zapůsobí silným dojmem.