Při vstupu do vesnice mě muži, ženy, malé děti a starci vítali zpěvem lidové písně. Ačkoliv nerozumím jazyku národnosti Ha Ni, tak z radostného výrazu tváře starousedlíků, jsem hluboce pocítila srdečnost tohoto lidu.

Vesnice této národnosti se obyčejně nacházejí v hornaté či polohornaté oblasti ve výšce mezi 1000 až 2500 metrů nad mořem. V minulosti se místní obyvatelé živili lovem. V současné době lidé národnosti Ai Ni žijí hlavně ze zemědělství.

„V naší vesnici je 74 rodin a 370 obyvatel. Žijí hlavně z pěstování gumovníků. V minulosti jsme sekali stromy a pěstovali plodiny. Od r.1996 jsme změnili půdu v lesích a žijeme z pěstování gumovníků. Současné domky jsou lepší. V minulosti jsme bydleli v bambusových chatrčích. „

Před touto vesnicí je terasovité pole, za vesnicí je rozkvetlý les. V okolí vesnice jsou palmy, bambusy, hrušně, slivoně, broskvoně atd..

Šéf této vesnice mi řekl, že v současné době je v této vesnici více žen, protože muži odjeli do města za prací. Ženy zůstávají doma, pěstují plodiny a starají se o starce. Ženy národa Ai Ni jsou velmi pracovité, ručně tkají a samy si šijí oblečení.Viděla jsem v této vesnici, že několik žen sedí spolu, hovoří a přitom předou.

Základní škola Lao Mo Deng je jedinou školou v této vesnici. Po skončení 3.třídy se děti musí za vzděláním vydat do okolních vesnic. Šéf a učitel této školy Chen Ju-jian je nejvzdělanějším člověkem v této vesnici. Řekl, že zde učí již 20 let. V minulosti se žáci nejčastěji ptali na okolní svět. S příchodem turistů do této vesnice jsou takové otázky již řídké. Chen Ju-jian řekl:

„Tuto vesnici v minulosti nenavštěvovali turisté. Teď má každá rodina elektřinu, elektrospotřebiče. Je zde ustanovena státem chráněná přírodní oblast. Jsou zde sloni, leopardi, atd.."

V procesu modernizace ale na druhou stranu zanikají tradiční postupy a charakter vesnice.