V předchozí relaci Minikurs čínštiny jsme se naučili druhé až čtvrté větě v prvním textu lekce 2. Teď si je ještě jednou zopakujme: Druhá věta - Y?hu?r ji?n! Třetí - Míngti?n ji?n! Čtvrtá - Y? l? píng?n!
Výborně. Dnes se začneme učit druhý text této lekce. Obsahuje 4 věty, z níchž první česky zní: Šťastnou cestu!
A čínsky – ?????
Tato věta se skládá ze čtyř slabik, a sice
Y?, souhláska y a samohláska i s označením prvního tónu;
l?, souhláska l a samohláska u s označením čtvrtého tónu;
sh?n, souhláska sh a dvojhláska un, nad samohláskou u je označení čtvrtého tónu;
f?ng, souhláska f a trojhláska eng, nad samohláskou e je označení prvního tónu.
Nyní si tuto větu zopakujeme společně: Y? l? sh?nf?ng! Y? l? sh?nf?ng! Y? l? sh?nf?ng!
Výborně. Věta „Y? l? sh?nf?ng" v tomto textu a věta „Y? l? píng?n" v textu 1. se líší posledními dvěma slabikami, ale do češtiny je můžeme přeložit stejně, jako „Šťastnou cestu". Vyjadřují ale poněkud nestejná přání: Y? l? píng?n zdůrazňuje bezpečnost cesty, zatímco Y? l? sh?nf?ng plynulost cesty bez potíží.
Dále vám vysvětlím druhou větu. Tato věta česky zní: Přeji vám příjemné cestování!
A čínsky – ???????
Skládá se ze šesti slabik, z nichž první je
zh?, souhláska zh a samohláska u s označením čtvrtého tónu;
druhá slabika nín je vám známá, naučili jsme se jí už v prvním textu lekce 1, proto se jejím přepisem nebudeme zabývat;
třetí slabika l?, souhláska l a samohláska ü s označením třetího tónu;
čtvrtá – xíng, souhláska x a trojhláska ing, nad samohláskou i je označení druhého tónu;
pátá – yú, souhláska y a samohláska u s označením druhého tónu;
šestá – ku?i, souhláska k, samohláska u a dvojhláska ?i, nad samohláskou ? je označení čtvrtého tónu.
Teď tuto větu přečtu ještě jednou: Zh? nín l?xíng yúku?i!
Zopakujte po mně: Zh? nín l?xíng yúku?i! Zh? nín l?xíng yúku?i! Zh? nín l?xíng yúku?i!
Výborně. Pokud si pamatujete, v lekci 3 první části našeho minikursu o Zvláštních zásadách výslovnosti a přepisování jsem poznamenala, že když před čínskou samohláskou „ü", jejíž tvar je stejný jako česká samohláska „u" s přehláskou, není souhláska, musíme před ní dát souhlásku y, a tehdy je samohláska „ü" bez přehlásky, stejně jako samohláska „u", ale vyslovuje se stejně jako ü.
Právě tak tomu bude i v případě, kdy tvoří samohláska ü slabiky spolu s čínskou souhláskou j, q anebo x.
V druhé větě tohoto textu se u třetí slabiky l? a páté slabiky yú stejně vyskytla samohláska ü, ale kvůli zmíněné zásadě se píše odlišně, tedy u třetí slabiky je ü s přehláskou a u páté je ü bez ní, píše se jako u.
|