Domluvit se v Číně a mám teď na mysli tu vyloženě jazykovou stránku věci, je pořád trochu problém.Čínština je pro Evropana skutečně obtížná a Číňané se s angličtinou také moc nekamarádí.Čína ale v poslední době láká do země učitele a lektory, a tak se situace rok od roku zlepšuje.To je i případ českého učitele a současně libereckého studenta sinologie, Jakuba.V uplynulých dvou semestrech působil jako učitel angličtiny ve městě Čangšan v provinci Chunan.

Jakub – „ Tak já jsem vystudovaný učitel angličtiny, jeden čas jsem se tímto zaměstnáním doma v Čechách i živil, takže jsem si troufnul to zkusit i tady v Číně.Působil jsem na vysoké škole, která byla zaměřena na počítače, takže nebyl problém s tím, že nejsem rodilý anglický mluvčí, protože renomované univerzity a vysoké školy tady v Číně požadují na výuku právě rodilé mluvčí, ale u vysoké školy tohoto typu, to nevadilo."

Jaká byla úroveň angličtiny u tvých čínských žáků ?

Jakub – „ No, popravdě řečeno, velmi špatná.Kromě asi pěti frází nebyli studenti schopni dát dohromady nějaké anglické věty, konverzovat, apod.Ale to je asi problém celkově tady v Číně, co se jazykové výuky týče, protože se tu klade důraz na memorování velkých bloků učiva, učení se nazpaměť celých odstavců, a přitom třeba v angličtině chybí nácvik běžné konverzace."

Angličtina ale i přesto zažívá v Číně obrovský boom.Na středních i vysokých školách je to povinný předmět, manažérům a úředníkům stát najmul většinou rodilé mluvčí, anglické nápisy se objevují i v těch nejodlehlejších provinciích.Učit angličtinu je v Číně velmi dobrý obchod a řada evropských, australských nebo amerických studentů, si tak přivydělává na studia i cestování.Jak už Jakub říkal, renomované univerzity vyžadují rodilé mluvčí, ale střední a některé vysoké školy se spokojí i s aprobovanými angličtináři z neanglicky mluvících zemí.Obrovský pokrok v jazykové vybavennosti Číňanů přiznal před časem v rozhovoru i , dnes už bývalý, český velvyslanec v Číně, Tomáš Smetánka :

„Musím přitnat, že jsem byl velmi překvapen tímto pokrokem, tou změnou, tím, kolik lidí tu začalo mluvit a učit se anglicky a vůbec se učit všemu novému a otevírat se světu."

Studentů jsou v Číně desítky milionů, a tak každému, kdo se tu rozhodne vyučovat angličtinu, se nepoštěstí působit v nějakém velkém městě, kde to žije.To byl i případ Jakuba a jeho spolužáka Štěpána, kteří se dostali až do jižní Číny, do provincie Chunan.Jakube, povedlo se během těch dvou semestrů naučit čínské studenty to, co jste si představovali ?

Jakub – „ No, ne tak úplně. Zpočátku se to dařilo, studenti byli aktivní, my jsme byli neokoukaní, ale tím, jak se začalo blížit zkouškové období a oni se museli právě začít učit ty dlouhé odstavce a kapitoly zpaměti v jiných předmětech, tak jich na našich přednáškách ubývalo a ubývalo....i když samozřejmě existovali i některé vyjímky, to je pravda, hlavně zpočátku ty takzvané večerní english - corny, kde nás obklopili desítky studentů, tak se zdálo, že by to mohlo přinést nějaké výsledky....."

Přesto Jakub přiznává, že to nebyl ztracený rok.

Jakub – „ Tak my jsme tam samozřejmě byli oficiálně jako učitelé angličtiny, ale já mám takový pocit, že spíš tam šlo o to, pomocí nás, zahraničních učitelů, zvýšit přestiž té školy, její jméno, nalákat vlastně přes nás další, nové studenty.O to víc mě zaráží, že si ale škola nezajistila po nás žádně nástupce, protože v příštích dvou semestrech na této škole nikdo, žádný zahraniční student, učit nebude."

I tak se tedy žije českým učitelům v Číně......