Stárnutí populace se stává vývojovou tendencí dnešního světa.. Počet seniorů v Číně, kteří jsou starší než 60 let, přesáhl již v roce 2000 120 milionů lidí a představuje více než 10 % celkového obyvatelstva. A tak Čína vstoupila do stadia, kdy můžeme mluvit o tom, že čínská populace stárne. Není to početně malá skupina lidí a tak bude zajímavé nahlédnout do života čínských seniorů. Jak žijí? Jak je o ně postaráno?

Básník Jaroslav Siefert ve své knize „Všecky krásy světa" píše: (cituji) „Říkává se, že každý věk lidský má své radosti. Možná. Má to být zřejmě útěcha pro stárnoucího člověka. Stáří však má těchto radostí jistě nejméně". Siefert má pravdu. Starému člověku bývá smutno. Život se mu ztrácí mezi prsty jako poslední troška vody. Cítí se osamnělý, opuštěný a vyřazený ze společnosti. Žije spíš jen vzpomínkami. Život mu připádá monotonní a bez chuti. Ale dovedete si, milí posluchači, představit, jak by Čína vypadala, kdyby každý desátý Číňan měl tak smutnou náladu, jaká byla výše popsána. Právě proto naše vláda věnuje velkou pozornost této věkové skupině obyvatelstva. Podle specifických čínských podmínek vypracovala směrnice pro práci se starými lidmi. Obsah směrnic je následující: Za prvé, usilovat, aby staří lidé měli slušné hmotné zajištění. To je podkladem jejich zdravé existence. Zadruhé, usilovat, aby staří lidé dostali příslušnou lékařskou péči. Zatřetí, umožnit, aby staří lidé nebyli odtrženi od toho, co se deje v jejich zemi i v zahraničí, a udržovali své myšlení s dobou. Začtvrté, zajistit, aby se staří lidé mohli dále vzdělávat a obohacovat své poznatky a vědomosti. Zapáté, umožnit, aby staří lidé našli své uplatnění v tvorbě společenského bohatství, a tím i získali možnost vylepšit svůj životní standard. Zašesté, umožnit, aby se staří lidé zúčastnili kulturní a sportovní činnosti a aby žili vesele a šťastně.

Uváděním těchto šestibodových směrnic v život se zabývá kancelář pro práci se starými lidmi, vytvořená při čínské vládě . V Číně je celostátní svaz, který pracuje pro staré lidi. V každé organizaci a instituci existuje zvláštní oddělení, které se věnuje práci s byvalými pracovníky, kteří odešli do důchodu. V celé zemi je přes 70 časopisů a novin určených pro seniory a na sto televizních a rozhlasových programů, které se věnují speciálně starým lidem.

Staří lidé sami se také snaží najít radosti života. Ráno ve všech parcích a parčících ve městech je vidět staré lidi, kteří rozcvičují své tělo, venují se Taj-ťi a jiným druhům kun-fu, individuálně nebo ve skupinách. Tancují společenské a lidové tance nebo zpívají. Sejdou se docela neznámí lidé, kteří právě při podobných ranních akcích navazují mezi sebou kontakty. Po cvičení se spolu baví. Staří lidé také chodí do univerzit třetího věku, do různých kursů, jako jsou kursy malířské, kaligrafické, počítačové, literární a jiné. Mnozí staří lidé se starají o své vnuky a pomáhají svým dětem v domácnostech. Zkrátka, staří lidé v Číně mají co dělat. Jejich život ani v nejmenším není monotonní, nýbrž pestrobarevný. Stárnoucí generace má samozřejmě své problémy i potíže. Není všechno ideální. Úkolem našeho seriálu je proto informovat o jejich životě, jejich aktivitách, potěšeních i bolestech, problémech i doporučeních pro staré lidi, aby byli fit, jedním slovem, o všem, co se týče starnoucí generace.