Na severozápadě Číny v Ujgurské autonomní oblasti Xinjiang panuje v červenci velké horko. V poušti Taklamakanu, který se nachází na jihu Xinjiangu, je vidět asfaltovou silnici, chráněnou dvěma řadami rostlin. Jde o nejdelší silnici na světě, která se šíří přes pohyblivou poušť.

Taklamakanská poušť zaujímá rozlohu více než 330 tisíc kilometrů čtverečních, 80 procent nich tvoří plocha pohyblivé pouště. Jde o největší poušť v Číně a také druhou největší pohyblivou poušť na světě. Po tisíce léty poušť Taklamakan znemožnila dopravu mezi jihem a severem Xinjiangu i styky mezi východem a západem. Mnozí obchodníci, karavany velbloudů i dobrovolníci se pokusili nalézt pohodlnou cestu přes poušť, ale marně.

V devadesátých letech minulého století Čína začala budovat silnici v poušti Taklamakanu, aby využila tamnější bohaté zdroje ropy a zemního plynu. V r. 1995 byla pouštní silnice uvedena do provozu. Na stavbě silnice se podílel pan Xu Xinwen, odborník z Ekologického a geografického ústavu Čínské akademie věd. Ten nás informoval,

„tato silnice je 562 kilometrů dlouhá, z toho 443 kilometrů šířených přes úsek pohyblivých písků. To bylo zapsáno do Jenisového seznamu světových rekordů. Silnice se stala hnací silou hospodářského rozvoje v jižním Xinjiangu a přispěla k průzkumu a těžbě ropy."

Pouštní silnice přinesla obrovské hospodářské efekty. Ale přitom musela čelit otázce vlastní bezpečnosti. Během roku totiž fouká asi 60 dnů desetistupňový vítr. To by ohrozilo silnici utopením do zavinutých písků. S cílem vyřešit tuto otázku již stavbaři budovali po obou stranách silnice síťovaté ploty s trávami. Taková mechanická soustava zajistila dokončení stavby silnice a hrala určitou úlohu při zábraně písků.

Kvůli nepřetržité erozi větru a písků však tato plotová soustava postrádala svou úlohu. Na silnici se shromážďovalo stále víc písků a vznikl problém jejich likvidace. Na návrh Čínské akademie věd byl zařazen do jednacích pořadů projekt s názvem „biologická protipísečná soustava". Jde o to, že po obou stranách silnice by se měly vysadit především vhodné keříky a trávy, aby tak byla vytvořena záchranná zeleň, přispívající k udržení písků.

Výzkumníci začali s tématickým badáním na poušti. Tři roky poté získali částečné zkušenosti z toho, jaké druhy rostlin a jaký způsob jejich závlahy by si měli vybrat.

Výzkumníci využili místní slanou vodu a vybudovali zkušebnou základnu k pěstování a zušlechtění semenáčků. Základna již má rozlohu 7 hektarů, kde se pěstuje více než 170 druhy rostlin. Stala se botanickou zahradou na poušti.

Výzkumníkům se také podařilo vybudovat po obou stranách silnice ekologicky ochranný projekt, který už je více než 30 kilometrů dlouhý a začal se vloni popularizovat. Celková investic do tohoto projektu dosáhne více než 200 milionů čínských juanů. Cílem projektu je to, aby celá pouštní silnice byla ochráněna zeleným pásmem. Po více než jednoročním úsilí se již vysadilo přes 9 milionů keříků a počátečně vzniklo ochranné pásmo o rozlohu 1600 hektarů.

Vedoucí činitel tohoto projektu pan Ma Zhenwu uvedl, že vybudováním ochranného pásma bude podstatně odstraněna ohroženost písků a tím se zajistí bezpečný provoz silnice. Jak Ma dále informoval, největším problémem v budování tohoto projektu byla zavláha. Stavbaři již vyhloubili 114 studen, montovali generátory, pumy a systém vodní dodávky. Také dovezli izraelský systém kapkového zavlažování a umístili rouru dlouhou více než 20 tisíc kilometrů. To od základu vyřešilo potřebu vody v růstu rostlin. Pan Ma říkal,

„výstavbou ochranného pásma podél pouštní silnice vznikne umělá zelená chodba dlouhá přes 400 kilometrů. Tím bude poušť Taklamakanu nazvaná Moře smrti, plná životaschopností. Současně se odstraní písečná hrozba proti silnici a z ekologického hlediska definitivně zmizí pustota podél pouštní silnice."