Žít do sta let, to už není ojedinělý případ v Číně. Podle zpráv je do konce roku 2003 v Pekingu 247 lidí starší sta let. Z nich je 80% žena a třem už 110 let. Ve městě Tchien-ťin se 145 lidí dožilo do sta let. Ve městě Šeng-jang?? činil počet lidí starší sta let v roce 2001 105 osob, zatímco do konce července roku 2003 se jejich počet zvýšil na 120. Ve městě Ta-lian, které se nachází na jižní výspě pololstrova Liao-tung v severovýchodní Číně, činí počet stoletých obyvatel 258 osob a vzrostl o 86 lidí oproti skutečnosti na konci roku 2003. Je pozoruhodné, že celkový počet obyvatelstva v tomto městě je pětkrát méně než v Pekingu, za to však je víc stoletých obyvatel. To asi vděčí lepšímu životnímu prostředí. Toto město je u moře a počasí je mírné. Rozhodujícím faktorem však je to, že městská správa vynáložila velké úsilí k pěstování zeleně. 42% městské plochy je pokryto zelení. Průměrná veřejná plocha zeleně na každého obyvatele činí 10 čtverečných kilometrů. Dále uveďme konkrétní případy staletých obyvatel. Jejich zkušenosti, možná, jsou užitečné pro ty, kdož si přejí zachovávát fit a prodlužovat aktivní stáří. Ale, maldí přátelé, nemyslíte, že to vás netýká. Vždyť na delší samostatné stáří přece nemůžeme připravovat až u konce života. Není to pravda?

Právě ve městě Ta-lian žije babička Wang Su-sian???. Je letos 106 let. Jestliže se ptáte na její bydliště nablízko uvedením jejího jména, málokdo ji zná, ale když se ptáte, kde bydlí tvrdohlavá přestarlá babička, skoro ji znají všichni. Narodila se v únoru roku 1898. Lze říci, že její život přesáhl tři století. Babička vypádá dobře. Je plno enegií. Myšlení je logické. Chodí bez hůlky. Je nemyslitelné, že tak stará babička žije samostatně. Sama pere,vaří a chodí na nákup zelenin a potravin. Když cítí nudu, chodí do parku a baví se tam se svými přítelkyněmi. Ve staré společnosti měla těžký osud. Za mládí jí zemřel manžel. Sama živila malé děti. Po osvobození Číny teprve žila slušně. Její syn před lety nakoupil pro ni vilu v jižní Koreji. Nejednou úpěnlivě ji prosil, aby se tam přestěhovala. Tvrdošíjně odmítala a říkala: „Přesto, že můj dům je velmi starý, ale žiji zde šťastně a nechci opustit svou rodnou zemi". Její děti našly pro ni domácí paní, když zuby nehty odmítla ke nim se přestěhovat. Několik dní po té ji však propustila, protože nemůže si zvyknout na to, aby seděla s rukama v klíně. Pracovníci místních úřadů mají starost o ni. Doporučili jí, aby se přestěhovala do domova starců. Snažily se ji přesvědčit o přednostech domova starců, který třeba má krásné prostředí a dobré vybavení. Jejich snaha stejně byla márná. Trvala na tom, aby žila samostatně, dokud prý nebude lpit na posteli a nebude pomatena v mysli. Dělat, co srdce káže, to snad prospěje k dlouhověkosti.

V obci Fa-men-džen??? v provincii Šen-si?? žije stařec Lu Dženg-ťiang???. Je mu 102 let. Chodí bez hůlky a čte bez brylí.

Rád se pohybuje. Vypadá zdravě. Chodí bez námahy, je schopen žít samostatně. Za jeden, dva dny spletou bambusovou koši. Sousedé říkali, že vloni ještě použili koše spletné starcem Lu.

Mnoho jí. Má všechny zuby v pořádku. Za pár minut sní velké jablko. Za den sní aspoň kilo rajčat. Lékaři nám radí, abychom méně jedli vepřové maso, zejména tučné maso, které obsahuje vysoké procento cholesterol. Pan Lu však jí ze všech druhů masa jendině maso vepřové Má rád zejména maso tučné. Má větší žáludek než co má jeho syn. Kouří tabákové lístky.

Moc spí. Chodí spát, jakmile zapadne slunce. Vstává v devět ráno. Dává si šlofík denně.

Rád povídá. Má ještě jasný rozum a reaguje rychle myšlenkově.

Rád čte. Každý den čte noviny. Bedlivě sleduje to, co se děje v zemi.