V přímořském městečku Hui An, nedaleko města Čchuan Žou, mají turisté příležitost často vidět venkovanky ženy v podivném oblečení. Na hlavě nosí barevný šátek a velkou bambusovou čepici, která zakrývá skoro půlku jejich obličeje. Horní část oděvu je natolik krátká, že sotva zakryje pupek, zato kalhoty jsou hodně dlouhé a široké. Nejpozoruhodnější je, že v pásu nosí barevný nebo stříbrný pásek. Jsou ty ženy z Hui An. Jejich neobvyklé oblečení vyvolává značnou pozornost nejen turistů, ale i domácích a zahraničních etnografů a folkloristů. Jsou natolik zvláštní, že díky spisovatelům a umělcům se často objevují v knížkach, časopisech a novinách celého světa a staly se zvláštní lidovou atrakcí zdejší oblasti.

Většina turistů, přicházejících do Čchuan Žou si nenechá ujít příležitost podívat se na ženy Hui An a nechybí ani otázky, proč jejich šaty vypadají, tak jak vypadají. Naše průvodkyně, dívka Žan Cong-ping z Hui An viděla, že mám zájem o bambusovou čepici na hlavách žen a tak mi řekla, že před více než 100 lety, ženy Hui An bambusové čepice nenosily. Svobodné dívky a bezdětné ženy v minulosti měly na veřejnosti tvář zahalenou černým tylem, který sundávaly až večer po setmění. S rozvojem společnosti, ženy Hui An se čím dál tím víc podílí na práci, proto začaly napodobovat ženy v ostatních oblastech a začaly nosit bambusové čepice. Od té doby jsou u moře, ve městě Čchuan Žou ženy s bambusovou čepicí. Bambusové čepice obsahují mnoho malých tajemství, která na první pohled ani nemusíte objevit. Průvodkyně Žan Cong-ping mi říká:

„Na bambusových čepicích je mnoho věcí, např. malé zrcátko a hřebínek. Protože na našem oblečení nemáme kapsu, všechny tyto věci jsou ukryty v čepici."

Nejenom čepice, ale i změna oblečení žen Hui An ztělesňuje jejich pracovitost. Předtím ženy Hui An nosily široké šaty, sahající po kolena a kolem pasu ještě musely nosit sukni. Protože musí pracovat u moře s muži, jejich oblečení se značně změnilo. Délka rukávů a šatů se neustále skracovala a zastavila se ve střední části břicha, kolem pupku, jak to vidíme dneska.

Pro tursity jsou jistě velice zajímavé i svatební a manželské zvyky dívek z Hui An. V minulosti tomu bylo tak, že rodiče vybrali pro dívku manžela. Budoucí manželé se však do svatby nesměli stýkat, dokonce ani vzájemně nevěděli kde bydlí. Co je však ještě zajímavější, na čtvrtý den po svadbě se dívka vrátila do domu svých rodičů, kde zůstala až do narození dítěte. Během celého roku manželky stráví se svými manžely jenom několik dnů. I v těchto několika dnech se do domu manžela vracejí jenom večer a než výjde slunce musí zase zpátky do rodičovského domu. Až po narození dítěte, se ženy Hui An trvale přestěhují k manželovi a tvoří skutečnou rodinu. Takové zvyky jsou v Číně velmi vzácné.