W?men de g?nj? zh?qíng sh? wúf? y?ng y?yán lái bi?odá de!

Dnes začínáme studovat čtvrtou lekci našeho minikursu, který nese titul: Omluva. Stejně jako vždy v minulosti se především učíme první text.

V tomto textu jsou tři dialogy, každý z nichž se skládá z omluvy a odpovědi na ní. Omluva z prvního dialogu česky zní: Pardon!

A čínsky – ????

Tuto větu tvoří tři slabiky, a sice

du?, souhláska d a dvojhláska ui, tj. kombinace české samohlásky u a měkkého i, nad i je označení čtvrtého tónu;

bu, souhláska b a samohláska u, je slabá slabika, proto je bez označení tónu;

q?, souhláska q, totiž české kvé, a samohláska i, nad i je označení třetího tónu.

Věta Du?buq? je nejběžnější omluva v čínštině. Teď si ji společně zopakujeme: Du?buq?! Du?buq?! Du?buq?!

Výborně. Dále následuje odpověď na omluvu, která česky zní: Nevadí.

A čínsky – ????

Tato věta se skládá ze tří slabik, první z nich je

Méi, souhláska m a dvojhláska ei, tedy kombinace české samohlásky é a měkkého i, nad é je označení druhého tónu;

druhá slabika je gu?n, souhláska g, samohláska u a dvojhláska ?n, tedy kombinace samohlásky ? a souhlásky n, nad ? je označení prvního tónu;

třetí je slabá xi, souhláska x, tj. české iks, a samohláska i bez označení tónu.

Teď si tuto odpověď společně zopakujeme: Méi gu?nxi! Méi gu?nxi! Méi gu?nxi!

Výborně. Omluva z druhého dialogu česky zní: Omlouvám se!

A čínsky – ????

Skládá se také ze tří slabik, a sice

Hěn, souhláska h, tedy české znělé há, a dvojhláska en, kombinace české é a souhlásky én, nad é je označení třetího tónu;

b?o, souhláska b a dvojhláska ?o, nad ? je označení čtvrtého tónu;

qi?n, souhláska q, samohláska i a dvojhláska ?n, nad ? je označení čtvrtého tónu.

Nyní si tuto omluvu společně zopakujeme: Hěn b?oqi?n! Hěn b?oqi?n! Hěn b?oqi?n!

Výborně. Odpověď na omluvu česky zní: To nic!

A čínský – ????

Její přepis vypadá takto:

Méi, stejně jako první slabika v první odpovídající větě, je složená ze souhlásky m a dvojhlásky ei, nad samohláskou e je označení druhého tónu;

shén, souhláska sh, kombinace českých souhlásek és a znělého há, a dvojhláska en, nad samohláska e je označení druhého tónu;

me, souhláska m a samohláska e, je slabá slabika, proto je bez označení tónu.

Dále si tuto odpověď společně zopakujeme: Méi shénme. Méi shénme. Méi shénme.

Výborně. Teď vám položím jednu otázku: Která ze zmíněných vět je nejběžnější omluva v čínštině?

Tuto otázku ještě jednou zopakuji: Která ze zmíněných vět je nejběžnější omluva v čínštině?