Pan Yan Lianjun se narodil v provincii Yunnan. Po absolvování vysoké školy pracuje v Pekingu. Má ale hlubokou lásku ke své domově a národní kultuře. Stejně jako mladí krajané si velice oblibuje národní hudbu. Demonstroval nám flétnu, kterou sám zhotovil. Nádherná melodie flétny nás přivézla do hor do pchumijských vesniček.

Jak pan Yan informoval, Pchumiové představují nostalgickou národnost. V mnoha životních zvycích se zachovávají stopy historie. Zejména mladí lidé rádi sedí za tiché noci kolem taboráku, aby poslouchali staré krajany vyprávět příběhy z dějin svého etnika.

Ve znamení vzpomínky na dlouhý pochod svých předků je na ženské sukni vyšívana rudá klikatá čára, která symbolizuje cestu jejich stěhování. Pchumiové prý chtějí po úmrtí hledat podél této cesty kořeny etnika.

Pchumiové se domnívají, že zemřelec se vrátí na domov. A tak je pohřební ceremoniál plný vzpomínky na předky. Důležitou částí aktu zůstává to, že čaroděj má říct zemřelému jméno předka a přinést kozu, aby zemřelce doprovodila na cestu do místa, které předci etnika obývali.

Pchumiové také zachovávají mnohou tradici odrážející specifické rysy etnika. Jako například se pořádá slavnostní akt dospělosti pro každého dítěte, když dovrší 13 let. Pan Yan uvedl,

„tento akt je pro pchumijské dítě významnou slavností. Protože to symbolizuje, že se stává dospělým. Celá rodina sedí kolem taboráku, před nímž je postaven božský sloup. 13tileté dítěte stojí na obilném pytlíku, které symbolizuje bohatství. Muž nosí v rukou nůž a a stříbro, ženská vezme náušnici a náramek, přízi a len."

Mladíci se po aktu dospělosti mohou účatnit kolektivní výrobní praxe a veškeré společenské činnosti. Také jsou oprávněni k milostnému životu.

Některé starobylé zvyky s postupem časů vystoupily z každodenního života pchumijské národnosti. Jak pan Yan uvedl, dříve před jídlem museli vyzvednout nad hlavu jídelní misku k uctívání boha. Nyní to dělají jen staří lidé. S pokrokem společnosti se lidé dostávají ze slepé víry v božstvo. Ale nábožsné vyznání stále existuje ve formě obřadu.

Pchumiové vyznávají primitivní náboženství zvané Dinpa. Hraje velmi důležitou úlohu ve velkých záležitostech etnika jako je narození, stárnutí, onemocnění a zemření. Dinpa byla krásná a dovedná bohyně. Často nosila bílou plášť a bílou sukni. Jezdila na bílém mezku. Pila jen pramen vody, hovězí a ovčí mléko, nejedla obilí. Pchumiové pokádají Dinpu za všemohohoucí bohyni, zbožně ji uctívají a modlí se za štěstí a odstranění nemocí a katastrof. Výzkumnice Ústřední etnografické univerzity pan Yang Zhuhui informovala,

„náboženství Dinpa dostalo své jméno podle své zakladatelky. Pchumiové se domnívají, že hory, řeky, trávy a člověk, všechny mají svou duši. Když postihne někoho něco nešťastného, je to podle Pchumiových dílem duše. Aby zlo odstranil, měl by pořádat některé ceremoniály a modlit se za dobro své duše."

Pchumiové mají dlouhou historii a kulturu i bohaté zvyky. Vyznačují se laskavostí, prostou a dobrosrdečností. A pohostinnost je nadaným charakterem. Přichází-li návštěva, okamžitě ji hostitel obsluhovat občerstvením, ovocí a přípitky. Když host odchází, věnuje mu ještě čtyřbarevný dárek, tj. kuřecí koleno, kus slaniny, plechovka čaje a láhev sladkého likeru. Je to sice maličkost, ale předsatvuje specialitu pečlivé rodinné výroby, čímž se vyjadřuje hluboký cit vůči hostu. Tato tradice se uchovává dodneska.