Jak už jsem v minulém pořadu mluvila, hraje v tom svou úlohu jak feudální myšlení, tak záporné stanovisko dětí a taky neblahá realita, že v Číně je víc vdov než vdovců. Podle pátého sčítání lidu bylo v roce 2000 v Číně celkem 39 miliónů 400 tisíc starých lidí, kterým zemřeli partněři. Z toho je 27 miliónů žen. Daleko menší počet vdovců a jejich přání vybrát si mladší manželky samozřejmě uvrhly vdovy do nevýhodné pozice ve vybírání druhých manželů. A nejen to. Existují další překážky.

Ženy mají všeobecně nížší důchod než muži. Mnohé ženy, kterým zemřeli manželé, často zároveň ztratily hlavní finanční oporu. Tak chtějí najít nového partnera s lepší finanční pozici. Takové myšlení právě seniórům, kteří hledají druhou manželku není sympatické.

Po rozvodu připádá povinnost výchovy dětí na obě strany, ale žena, které zemřel manžel, musí vzít na sebe tuto povinnost sama. Je to tím horší, když má víc dětí. Dělnice Paní Džu, která ztratila před 30 let manžela a vychovala pět dětí. V tomto případě by se těžko mohla vdát podruhé. Říka: „Moje snaha najít nového partnera by byla marná. Kdo by chtěl skočit do propasti, kde celá rodina žije z ruky do úst". Mžikem vyrostly všechny dětí a paní Džu je už v důchodu, ale těžké břemeno z ní stejně nespadlo. Mladší dcera dostala těžkou nemoc a druhá dcera ztratila zaměstnání. Zase hledají oporu u matky. Kromě toho se musí starat o vnuka svého rozvedeného syna. Tak přání najít nového manžela zůstalo neuskutečnitelným snem. Paní Džu je typickým příkladem vdovy podobného věku. Za celé mládí po smrtí manžela se musela porvát s těžkým životem. Poté, co děti dospěly, musí se paní Džu zase starat o třetí generaci. Takové rodinné podmínky zřejmě odradí osamocené muže stejné věkové kategorie.

Neviditelné psychologické a citové změny u žen, vyplývající ze ztraty manželů jsou také překážkou na jejich cestě k druhému manželství. V očích 57leté učitelky Lin byl manžel, který ji zemřel před třemi lety ideálním mužem. Uvedla: „Můj muž byl velmi schopný. Dovedl všechno, dokonce i plést. Všechny moje svetry a mých dětí pletl on". Lidé jsou k zemřelému vždy shovívaví. Zapomínají na jejich nedostatky i na minulé vzájemné konflikty. Zemřelý manžel je často pro žijící ženu dokonalý. Ve skutečnosti by tyto vdovy jen těžko mohly najít stejně dobré partnery jako byl jejich zesnulý manžel, který zůstává v jejich vzpomínkách. Zesnulý manžel zůstává ve vzpomínkách manželky věčně mladý. Žena si zase same sebe představuje, že je tak mladá jako když jí zemřel manžel. Proto, když někdo seznámil paní Lin s mužem o šest let starším, zůstala zaražena nad jeho tzv. dědkovstvím. Poznamenala: „Hledám manžela, a ne otce". Mnohé vdovy, které mají dobré finanční i zdravotní podmínky, kladou důraz spíš na vzhled, věk, eleganci a vzdělání mužů. Když nemohou najít toho pravého, raději zůstanou samy.

Je to pro ženy jedna z největších bolestí v životě, když jim zemře manžel. S velkým fyzickým i duševním vypětím se o ně staraly před jejich smrtí. 63-letá paní Wang, jejíž manžel zemřel srdeční nemocí, našla nového partnera, který na ní udělal dobrý dojem. Avšak když se dozvěděla, že trpí srdeční a cévní nemocí, hned s ním přestala chodit. Řekla: „Zase srdeční nemoc! To je strašné! Nechci se přece stát pozůstalou hned po svatbě". Více než 60% seniórů V Číně trpí těžko vyléčitelnými chronickými nemocemi. Proto pro takové ženy, jako je paní Wang, není opravdu snadno najít vhodného a zdravého partnera.