Narodil se v roce 1893 v osadě Šaosan, v provincii Chu-nan v rodině středního rolníka. V rodné vesnici ukončil základní školu a získal základní znalosti z konfuciánských klasiků. Další vzdělání dosáhl na První provinční škole Čang-ša v roce 1918. Poté odjel na Pekingskou univerzitu, kde pracoval jako knihovník.

V roce 1920 se postavil do čela kampaně proti místním vojenským velitelům v rodné provincii Chun-nan. Ve stejném roce vstoupil do komunistického kroužku a o rok později se zúčastnil zakládajícího, 1. sjezdu KS Číny. V roce 1938 se stal předsedou Komunistické strany Číny a zůstal ním až do své smrti v roce 1976.

Mao Ce-tung zasáhl do literatury jednak svými teoretickými úvahami o poslání a úkolech literatury, jednak vlastní básnickou tvorbou. Jeho názory na literaturu jsou ve dvou projevech, pronesených na konferenci kulturních pracovníků v Jen-anu v květnu 1942. Zabývá se v nich otázkou odstránění odvěké propasti mezi kulturou a lidem v Číně. Podle předsedy Mao Ce-tunga se kulturní pracovníci musí postavit na stanovisko proletariátu a širokých lidových mas. Musí bojovat proti všem nepřátelům lidu, ale vůči lidu musí zaujímat láskyplný postoj. Jejich díla musí sloužit lidu, což předpokladá naprostou demokratizaci kultury a vyžaduje ovšem i nový obsah uměleckého díla, které by mělo poskytovat lidu potřebné poučení. Aby však umělci mohli lidu něco říct, musí se s ním stotožnit a sžít. „Jen když se spisovatelé stanou žáky mas, mohou se stát i jejich učiteli", řekl předseda Mao. Zvláště důležitý je podle Mao Ce-tunga problém jazyka, který musí být srozumitelný všem.

My si teď, vážení posluchači, z Mao Ce-tungovy básnické tvorby přečteme úryvek z jeho sbírky básní: Osmnáct básní na staré nápěvy, které v roce 1961 přebásnil Vítězslav Nezval.

Hřbety hor,

neslézt z koně, pádit v sedle pod obzor,

ohlédnouti se v úžasu,

tři palce o nebe je lidský tvor.

Hřbety hor ,

tak se valí moře jak náš vzdor,

tryskem pádí a skáče,

jízda bije se a čeká na odpor.

Hřbety hor,

zraňujete nebe, vedouce s ním spor,

nebe je na spadnutí,

jako sloup je podpírají hřbety hor.

Básně jsou psané v tradiční formě a patří k vrcholům čínského básnictví v nové době, neboť několika koncizními obrazy dovede vystihnou náplň celé epochy.

Literatura by podle Mao Ce-tunga na prvním místě měla sloužit dělníkům, rolníkům a vojákům. Domníval se, že umění by mělo využívat tradičních a mezi lidem oblíběných forem, zatímco obsah by měl být zcela nový. Mao varoval před bezduchým přejímáním cizí tvorby, současně však zdůrazňoval význam sovětských příkladů. Hlavní inspirací umění by podle Mao Ce-tunga měl být život prostých lidí.

Číňané si ctí Mao Ce-tunga z generace na generací. Nedávno vyšla v Číně kniha vzpomínek Mao Ce-tungova vnuka pod názvem „Můj dědeček Mao Ce-tung." Za všechny hlasy těch, kteří si v pekingském knihkupectví vystáli frontu na knížku alespoň jeden názor mladého studenta. „Ctím si předsedy Maa. V mém srdci je to největší postava. Lidé mého věku jej znají jenom z televize nebo historické literatury. Myslím si, že tato knížka, kterou napsal jeho vnuk je jiná a pomůže mi víc pochopit předsedu Mao Ce-tunga."