|
|
 |
| (GMT+08:00)
2004-10-13 18:39:46
|
 |
|
Univerzita třetího věku v Číně
cri
|
Vážení posluchači, v minulém pořadu jsme vás informovali o všeobecném stavu univerzit třetího věku v Číně. Dnes uvedeme konkrétní příklady, abyste měli jasnější představu.
Čuangská autonomní oblast Guang-xi se nachází na jihu Číny a sousedí s Vietnamem. Tato autonomní oblast nepatří k hospodářsky rozvinutým provinciím v Číně, ale pokud jde o univerzity třetího věku, nezadá si jinými provinciemi. První univerzita třetího věku se zde zrodila v roce 1986. Učební předměty této školy jsou jak čínská kaligrafie, klasické malířství čínského stylu a čínská klasická poezie, které jsou skvostem čínské tradiční kultury, tak i moderní kultura a technologie, jako je počítač, zdraví a léčba, angličtina a hudba. Mezi učebními předměty jsou i poznatky užitečné pro normální život, jako je kuchářské umění, oprava elektrospotřebičů, květinářství a bonsai. Škola se svým vyučováním snaží obohatit duševní i kulturní život důchodců, zvýšit kvalitu jejich života, udržet jejich myšlení a vědomosti s dobou a oživit jejich pocit mládí a seberealizace.
V současné době je ve škole 49 tříd, více než 10 oborů a 2000 studujících. Studující ve třídě kaligrafie a malířství vytvořili za uplynulých 18 letech existence školy více než 50 tisíc děl. Z toho bylo 4000 obrazů a kaligrafických prací vystaveno na oblastních, celostátních i mezinárodních výstavách. Asi 2000 seniórů získalo za svou tvorbu různé ceny na provinční a státní úrovni i v zahraničí. Více než 200 maleb a kaligrafických prací zakoupili krajané z Hongkonu, Makaa, Tchaj-wanu i zahraniční přátelé. Senioři, kteří se věnujé studiu literatury, napsali přibližně 10 tisíc básní a 2000 jich bylo uveřejněno v tisku. Důchodci, kteří se učí zdravotním a léčebným znalostem, kuchářskému umění, opravě elektosptřebičů, zpěvu a hře na hudební nástroje, se stali tzv. inženýři v rodině, amatéřskými zpěváky a opraváři. Studium je prospěšné pro ně same, jejich rodiny i pro společnost. Paní Pan Li-zhu, která byla státní zaměstnankyní, se od roku 1986 učí čínské kaligrafii. Díky jejímu houževnatému úsilí byly její kaligrafické práce vystaveny ve více než 20 provinciích doma, v Hongkongu, Makau a Tchaj-wanu i v Thajsku, Japonsku, Jižní Koreji a v USA. Získala mnoho různých cen a vyznamenání a stala se členkou Kuang-xiského svazu kaligrafů.
Ředitel Městské univerzity třetího věku v pobřežním městě Xia-men uvedl, že se snaží přizpůsobovat jejich vyučování specifickým rysům starých lidí. Někteří senióři nechtějí opustit školu. Jsou i takoví, kteří zde studují 17 let. Někteří absolvovali třídu kuchářského umění, odjeli do zahraničí provozovat restaurace. V červenci minulého roku dostalo vedení Jiao-tonské ??univerzity třetího věku v provincii Shan-tong dopis z USA. V něm se píše: „Jsem v USA už dost dlouho. Když mám špatnou náladu, zazpívám si píseň. Když mám volno, pracuji chvílku na počítači. Když potkávám Američany, mluvím s nimi trochu anglicky. Tomu všemu jsem se naučil ve vaší škole. Netušil jsem, že tyto znalosti budou pro mne tak užitečné. Budu pokračovat ve studiu u vás po návratu domů“. Je to dopis od bývalého posluchače této školy. Pokud jde o univerzitu třetího věku v Číně, nabídka zdaleka nepokryje poptávku. Někde musí senióři stát ve frontě od čtvrté, páté hodiny ráno jen proto, aby se přihlásili do školy.
Vzdělávání starých lidí v Číně je stále něčím novým. Existuje ještě mnoho problémů. Např. systém řízení není jednotný, chybí pevný speciální řády učitelů a vhodné učebnice, je nedostatek investičních prostředků a základního teoretického výzkumu atd..
Vážení posluchači, tím končíme náš pořad o stavu vzdělávání seniorů, jmenovitě univerzit třetího věku. Na slyšenou v příští středu.
|
|
|
v 
