Ujgurská autonomní oblast Xinjiang zaujímá šestinu čínského území a představuje největší administrativní jednotku na úrovni provincií. Obyvatelé Xinjiangu jsou hrdí nad svým širším územím. To ale také způsobilo nepohodlnou dopravu, která po dlouhou dobu bránila hospodářskému rozvoji autonomní oblasti a její komunikaci se vnějším světem. Koncem minulého století začal Xinjiang upevňovat dopravní výstavbu. Vytváří se poměrně uspokojivá dopravní síť, která se skládá z dálnic, železnic a leteckých linií.

Pan Midžitchi Gapar je řidičem meziměstské dopravy. Se svým kolegou střídavě řídí osobní auto z Urumči, hlavního města Xinjiangu, do Kaši, které se nachází na západě Xinjiangu. Tuto dráhu lze nyní najet jedinný den. Pan Midžitchi hluboce pocítil změnu silniční dopravy. Uvedl, že stejná cesta, která činí 1300 kilometrů, trvala v osmdesátých letech minulého století celé tři dny s dvěma noci. Nyní je ale jiná situace, protože byla postavena dálnice mezi Urumči a Kaši.

„Dříve byla cesta ošklivá. Auto vždy porouchávalo. Cestující nechtěli jet autem. V současnosti máme cestu zlepšenou. Auto jede pohodlně. Pasažérů je čím dál tím víc."

Jak pan Midžitchi říkal, výstavba silnic zaznamenala v posledních více než deseti letech velké tempo. Kromě zmíněné dráhy mezi Urumči a Kaši fungují dálnice spojující Urumči s jeho východem, západem a severem. Každá z dráh měří více než 400 kilometrů.

Tulufan, který je 270 kilometrů východě od Urumči, má jako domov ovoce věhlasné jméno v Číně i v zahraničí. Před rokem 1998 se jelo auto z Tulufanu časně ráno a do Urumči se dostavilo až večer. Dálnice nyní umožňuje cestu zkrátit na tři čtyři hodiny. Mnozí obyvatelé Tulufanu rádi jezdí do Urumči na nákup.

Kromě dálnic bylo v Xinjiangu uvedeno do provozu 61 mezinárodních silničních dráh pro osobní a nákladní dopravu. V loňském roce překročilo hraniční přechody více než 100 tisíc lidí a více než milion tun zboží. Ke konci loňského roku dosáhla celková délka silnic více než 80 tisíc kilometrů. V podstatě se vytváří silniční síť, jejíž střediskem je Urumči a na jeho východ se spojuje s vnitrozemskými provinciemi, na jih s Tibetem, na západ s zeměmi střední a západní Asie. Vedoucí dopravního odboru xinjiangského autonomního úřadu pan Mutchielifu Chasmu říká:

„Xinjiang každoročně posílil investice do silniční výstavby. Letos uvolní více než 10 miliard juanů. Předpokládá se, že koncem letošního roku dosáhne celková délka silnic 85 tisíc kilometrů."

Kromě silniční dopravy zaznamenalo i civilní letectví rychlý rozvoj. Xinjiangské aerolinie provozují více neř 60 domácích linií a 6 mezinárodních linií. Uskutečnily přímou leteckou dopravu s jinými čínskými velkoměsty a s městy některých okolních zemí. Každý den je několik linek do Urumči od Pekingu, Šanghaje, a nebo Guangdongu. Cesta od těchto měst do Urumči trvá pouze 4 hodiny. Na mezinárodním letišti v Urumči přistává či vzlétá denně v turistické sezóně 90 letounů s více než deseti tisíc pasažéry.

Kromě pohodlných linek se také vybavení xinjiangských aerolinií neustále zlepšovala. Od 80. let minulého století byly malé letouny postupně nahrazeny Boeingem 737 a 757.

Paní Maria Woflová je stevardka ujgurské národnosti. Během uplynulých více než dvaceti let pracuje většinou na lince od Urumči do jihočínského města Hetian. O rozvoji civilního letectví říká,

„dříve jsme letěli letounem malého typu. Na cestě jsme se museli zastavit několikrát. Od Urumči do Hetian a zpět trvalo to přes deset hodin. Když počasí bylo ošklivé, cítili cestující na palubě nepohodlně. Nyní letíme Boeingem 757 a cesta trvá jedinnou hodinu. To je zvýšením výkonu letů, a také šetří čas pasažérům."

Kromě silniční a letecké dopravy je v Xinjiangu také železnice důležitým dopravním prostředkem. Jsou zde dvě magistrály, jednu od východčínského přímořského města Lianyungang do nizozemského Rotterdamu, druhou od Tulufanu do Kaši. Vlakem můžeme jet od Urumči do Pekingu, Šanghaje a dalších čínských velkoměst a také do kazašského hlavního města Al-Amatu. Xinjiang má k dispozici druhý největší železniční přechod v Číně, který hraničí s Kazachstánem a zaznamenává roční přepravu ve výši 7 milionů tun.