V dnešním pořadu seriálu „Pestrobarevné stáří" vám představíme důchodce, pana Pei Weng-zhong, který má velké úspěchy ve wu-šu, tedy kung-fu. Termín kung-fu, nebol-li čínská tradiční gymnastika, vám jistě není cizí, protože pokud vím, v posledních letech je velmi populární v Evropě. Není tedy nic divného, když Číňané vynikají ve wu-šu. Divné však je to, že se muž začal učit wu-šu teprve ve svých 60 letech a dosáhl zázračných úspěchů. Tento muž se jmenuje Pei Weng-zhong.

Pan Pei se narodil v rolnické rodině v provincii Henan v roce 1928. Byl učitelem obecné školy. V roce 1988, kdy odešel do důchodu se přestěhoval ke svému synovi do provinční metropole Zheng-zhou. Když viděl, že lidé ráno tancují a cvičí na náměstí, také měl chuť se k nim připojit. Nakonec potkal starou paní, která byla ochotna naučit jej cviky v mečem. Několik dní poté však zjistila, že pan Pei má buňky pro wu-šu. Proto mu doporučila lepšího učitele. Za měsíc se naučil komplex cviků s mečem s dlouhými třepeními. Za dalších pět let se postupně naučil desítkám sestav wu-šu se šavlí, kopím, mečem, holí, i boxu tai-či (česky se říká stínový pěstní zápas), boxu šao-lin a cvičení s vejířem. V letech 1995 a 1996 získal dvakrát titul mistra v obvodní soutěži ve wu-šu. Diváci obdivovali zejména jeho hadí pohyby.

Pan Pei byl dříve velmi churavý. Pro posílení zdraví začal od osmdesátých let minulého století denodenně běhat na dlouhou vzdálenost. Zároveň měl zájem o buddhistické meditaci. Tak pravidelně ráno běhal a večer se věnoval meditaci. Nevynechal ani jeden den. Jeho zdravotní stav se značně zlepšil. Svému úspěchu ve wu-šu, jak sám řekl, vděčí právě dlouholetému běhu a meditaci.

Jeho výkon ve wu-šu poprvé vyvolal pozornost obecenstva, když mu bylo rovných 70 let. V říjnu roku 1998 se v provincii Hebei zúčastnil páté mezinárodní soutěže ve stínovém boxu tai-či. Na začátku nemělo jeho předvedení s vějířem nějakou zvláštní odezvu. V poslední den soutěže, když předvedl některé hadí pohyby, které jsou obtížné i pro mladé lidi, sál zabúracel bouřlivým potleskem. Vzápětí pan Pei uchopil oběma rukama levou nohu a pomalu ji zvedal k hlavě, přičemž se noha a tělo držely vzpřímeně. Nakonec se noha dostala až na temeno hlavy. Pan Pei ani nevěděl, jak odešel z jeviště, z ampliónu jen slyšel taková slova obdivu jako, „zázrak na zemi", „ skvostné" a podobně. Diváci ho pak obklopili a chtěli se s ním vyfotografovat.

V roce 2000 odletěl spolu se skupinou mistrů wu-šu do australského Sydney, kde předvedli 13 představení. Nad jeho vystoupením diváci pokaždé žasli. Když v Melbourne předvedl hadí pohyby, za neutuchajících ovací se mu zázračně podařilo zatáhnout levou nohu až za týl hlavy. Tento pohyb nikdy předtím nezkusil. Fotka jeho výkonu byla druhý den na výrazném místě místních novin. Později předvedl svůj výkon i v USA. Kosti starých lidí jsou tvrdé a křehké, ale panu Pei se houževnatým úsilím podařilo zdolat hadí výkony, které by často nezvládly i děti. To je opravdu zázrak. Teď je čestným ředitelem odborné školy wu-šu v Šao-linu. O jeho výkonech byl natočen televizní film. Stále cvičí a zároveň usiluje o uskutečnění svých přání. Jeho největším přáním je otevřít školu wu-šu, která ztělesní konfuciánství, buddhismus a taoismus jakožto jeden celek.