Pan Jiří Táborský z Brna nám poslal dopis s příspěvkem do soutěže Já a CRI. Píše nám: „Potvrzuji příjem vašeho dopisu datovaného 7. června 2004, odesílaného podle razítka na obálce 21. června tr., který mi došel minulý týden. Rád bych se zúčastnil vaší soutěže. Ve vašem vysílání je však uvedeno, že soutěž končí 1. srpna. Proto pochybuji, že se můj příspěvek dostane do vysílání."

Pane Jiří, nemusíte se bát, naše soutěž příspěvků s názvem Já a CRI končí až 1. září. To bude oznámeno v našem vysílání.

A jak vypadá soutěžní příspěvek pana Jiřího Táborského na téma Já a CRI? Tady je. „Před řadou let, koncem roku 1969, jsem CRI ulovil na svém, tehdy prvním krátkovlném přijímači Hitachi KH 907 H. V nepravidelných intervalech jsem poslouchával i vaši sekci CRI. Postupně se vaše vysílání značně zkvalitnilo. Původní pořady, například o tom jak čínský voják, ohluchlý po výbuchu pumy po přečtení Maových citátů opět začal slyšet, nepůsobily příliš dobře na naše posluchače". Mně to taky překvapuje, že dnešní lidé to považují za docela dobrý žert. Nežila jsem v té době, ale věřím tomu, že v tom zvláštním období naše historie se takové věci stávaly. Myslím si, že změny, ke kterým dnes v naší společnosti dochází nebo pokroky v CRI to všechno je ztělěsněním vývoje čínské společnosti.

V současné Číně pořady z historie Číny a také reportáže o zemi jsou pro mně nesmírně zajímavé. V našem tisku, rozhlasu a televizi není mnoho informací o současné Číně. Novější informace jsem čerpal pouze ze dvou cestopisů, od autorů Oty Ulče a Evy Kantůrkové. Proto reportáže od pana Smatany, které jste jistotou dobu vysílali byly nesmírně živé a poslouchal jsem je s velkým zaujetím."

Pan Jiří Táborský nám prozradil, že se svojí manželskou vždy z času na čas jdou v Brně na oběd do některé čínské restaurace. Jeho žena se dokonce naučila vařit některá čínská jídla, protože podle jeho názoru je čínská kuchyně velmi chutná a hlavně zdravá.

Pan Jiří dále napsal, že čínskou historii zná zprostředkovaně přes detektivní román známého holadského sinologa Roberta Van Gulika. Příběhy soudce Ťi prý zná celá jeho rodina. Podle pana Jiřího je to asi fikce, ale myšlenky soudce Ťiho pro něj představují starou čínskou moudrost.

Na závěr dopisu pan Jiří napsal: „což tak zavést nějaký rádioklub pro posluchače anebo filatelistickou hlídku?" Pane Jiří, posloucháte nás? Pokud jde o rádioklub našich posluchačů, myslím si, že je to uplně možné. Už několik posluchačů totiž vyjadřilo stejné přání jako Vy. Samozřejmě, že posluchači našeho rozhlasu mohou vytvořit takový klub. Česká sekce CRI jim pošle různé materiály a dárky. Uvidíme tedy, jestli se letos v Čechách objevit první radioklub CRI?