Pro čínskou tradiční hudbu je charakteristická její vytříbenost, zjemnělost, vyrovnanost a poetické ladění, kouzelné žánrové obrázky přírody se zvukomalebnými efekty. Vyvíjela se po staletí (ba tisíciletí) jednak v sídlech čínských vládců a konfuciánských úředníků, jednak byla ovlivněna buddhistickými a taoistickými mudrci a básníky meditujícími v lůně krásné čínské přírody. Po celá staletí sloužila tato hudba jako nástroj intimní meditace vyznavačů buddhismu a taoismu - v harmonii s poezií, malířstvím a kaligrafií (u některých též s popíjením vína ...).

Odtud pramení některé motivy napodobující zvuky z přírody a též poetické názvy skladeb - např. "Měsíc zrcadlící se na hladině jezera", "Kachničky v rákosí", "Měsíční noc na jarní řece", "Lucerny a měsíc soutěžící v třpytu", "Podzimní měsíc nad palácem Chanů", "Vůně švestkových květů v chladu začínajícího jara", "Tanec v odění duhy", "Cinkot nefritových opasků nesmrtelných rozléhající se oblohou", "Odlet ze světa bez zármutku", ... Jsou zde společné rysy se staročínskou poezií a malířstvím, především s krajinomalbou.

Čínská klasická hudba zpívá o přírodě a ročních obdobích, o vysokých horách, proudících vodách řek i klidných vodách jezer, zpěvu ptáků. Z čínské hudby vane vlahý jarní vánek mezi větvemi stromů, zurčení vodopádů, potůčky rozhoupávající květiny na svých březích. Zasněné hlasy léta, hloubka jasné noční oblohy plné hvězd, měsíc odrážející se v hladině jezer či v krůpějích orosené trávy, padání vločky sněhu. Zaznívá zde jemné šumění deště i hřmění bouře, kdy se "draci prohánějí na blescích".

Mistrovská čínská hudba, navzdory své subtilnosti, rozeznívá celou symfonii v našich pocitech. Při magickém doteku krásna se probouzejí skryté struny našeho bytí. Dávno zapomenuté vzpomínky z dětství se k nám vracejí s novým půvabem. Duše promlouvá k duši ...