V dávných dobách jeden z chanských vojevůdců jménem Chuang-ti porazil v bitvě svého protivníka, který vzal roha a dal se na útěk. Chuang-ti začal nepřátelské vojáky a jejich vůdce pronásledovat. Ale v mlze ztratil směr, kterým poražena armáda prchala a tak to nakonec vzdal. Tahle událost však nenechala chanského vojevůdce klidným. Přiměla jej vymyslet orientační vozík s figurou, která trvale ukazovala jih. Tento vynález pak dovolil chanskému vládci ochránit svůj lid v mlze a temné noci. V další bitvě kmen Chanů svého protivníka definitivně porazil a usadil se v povodí Žluté řeky.

Jiná tradice však vznik ukazatele směru ve tvaru vozíka s figurou připisuje vévodovi Čou z 11. století př.n.l. Do hlavního města dynastie Čou tehdy ze vzdáleného jihu, z okolí dnešního Kantonu, přišel muž jménem Jue Šang-š. Když se tento Jižan vracel zpátky domů, čouský vévoda pojal obavy, že jeho host by mohl cestou zabloudit. Proto nechal sestrojit orientační vozík, jenž měl hostu bezpečně ukázat kudy vede cesta domů na jih. Tohle jsou spíše legendární verze, vztahující se vynalezení kompasu.

Až v době Tří říší ve 3. století př.n.l. čínský orientační vozík – předchůdce mgnetického kompasu – přestává být legendou. Jeho autorství se připisuje člověku jménem Ma Ťun, který zastával místo vrchního inspektora. Tento technicky nadaný vzdělanec, který svými vynálezy významně ovlivnil technický rozvoj té doby, použil převodu ozubených kol a v doslovném překladu čínského názvu sestrojil "vozík ukazující k jihu". V původních materiálech se detailní popis sice nedochoval, ale vozík měl pravděpodobně pohyblivou oj, k níž bylo připevněno horizontálně ležící ozubené kolo, na kterém byla upevněná postava, trvale ukazující k jihu. Došlo-li k vybočení z původního přímého směru, ozubené kolo napojené na oj se pootočilo. Existují však i názory, že tak jednoduché to zase nebylo a šlo o mnohem komplikovanější konstrukci.

Ať už to bylo jakkoliv, kompas, který sestrojil Ma Ťun neměl dlouhého trvání. V průběhu mnoha bitev se ztratil a zůstal nezvěstným až do 5. století. Tehdy, v roce 417, budoucí zakladatel dynastie Sung, Liou Ju pronikl na sever do dnešní provincie Šensi. Zde na něj po vyhrané bitvě čekalo překvapení. Součástí vojnové kořisti byl i onen proslulý orientační vozík, který Liou Ju znal z čínských dějin. Vnitřnosti vozíka byly zcela vyrabované a mechanické ústrojí chybělo. Přesto Liou Ju odvezl vozík sebou. Poté, co usedl na císařský trůn, se vozík stal součástí jeho průvodu a vždycky, když se vybral na cesty po své říší, byly na něm umístěny císařské insignie. Prvnímu císaři sungské dynastie se však nikdy nepodařilo najít konstruktéra, jenž byl uvedl vozík do původního stavu.

Ovšem souběžně s vynálezem kompasu v podobě vozíka se v mnoha čínských spisech objavují zmínky o kompasu, jehož doslovný překlad čínského názvu zněl "kontrola jihu" a byl zhotoven na principu magnetovce. Kompas měl tvar čínské lžíce, vyrobené z magnetovce, která ležela volně na zrcadlově vybroušené bronzové desce. Po obvodu desky bylo vyznačeno 24 zeměpisných směrů. Lžíce se mohla otáčet sem i tam a po zastavení směřovala její rukověť k jihu.

Neznámí čínští tvůrci kompas v průběhu staletí zdokonalovali. Měnili jeho podobu, ale také schopnost stále přesnějšího měření. Vynález posledního typu magnetického kompasu, který je obecně pokládán za přímého předchůdce dnešního moderního kompasu je zdánlivě prostý. Jeho tvůrce uvolnil tělísko magnetovce od podkladu, pomocí vosku jej připevnil k nezpředenému hedvábnému vláknu kokonu a zavěsil je v bezvětří nad střed plochy s vyznačenými světovými stranami.

Právě zpřesnění určování směru pomocí zdokonaleného kompasu v roce 1200 vedlo v Číně ke vzniku obchodní námořní flotila, která od těch dob brázdila vody Jihočínského moře a Indického oceánu. Na lodích arabských obchodníků doplul "čínský" kompas ke břehům Evropy, aby i zdejší mořeplavci spolehlivě navigovali svá plavidla na dalekých cestách.

Asi nejvěhlasnějším čínským mořeplavcem byl eunuch Zheng He, který v 15. století v době panování Mingů podnikl celkem 7 námořních expedicí. Jako dobrý poddaný svého císaře a šířitel čínské kultury se plavil ve vodách Jihočínského moře, Jávského a Moluckého moře, ale take Perzského zálivu a Rudého moře. Využitím nautické astronomie a kompasu navštívil kolem 30 afrických a asijských zemí, včetně Vietnamu a Indonésie. Ze svých výprav zanechal mapy námořních cest, s přesnými záznamy 530 míst, topografických záznamů hor, ostrovů, útesů a jiných informací. Byly to vůbec první mapy mořských cest v Číně a jedny z prvních na světě. Zheng He se svou 120 metrů dlouhou a 45 metrů širokou lodí dostal do Indie o 90 let dříve než Vasco de Gama přes mys Dobré naděje.