Toto rušné průmyslové město a centrum kulturního dění v centrální Číně je prakticky stejně vzdáleno od Pekingu, Guangzhou či chcete-li Kantonu nebo Shanghaie. Díky své velmi výhodné poloze na soutoku řek Changjiang a Hanshui je dnes Wuhan důležitým dopravním uzlem, protínají se tu železniční trasy a především tudy vede nejdůležitější severojižní čínská trať. Wuhan má dnes kolem 4 miliónů obyvatel, život většiny z nich je spjat s veletokem Changjiang. Na této široké a nevyzpytatelné řece bylo postaveno již mnoho protipovodňových hrází, přes které už na řeku není takřka vidět. Nicméně ani tyto na pohled dokonalé a bezpečné zábrany nedokázaly řeku zastavit, když se roku 1983 vylila ze svých břehů a Wuhan zcela zaplavila. V roce 1998 pak přišla jedna z nejhorších povodní za posledních 50 let, která stála životy několika tisíců obyvatel provincie Hubei. Teprve roku 1957 se podařilo spojit břehy řeky velkým železobetonovým mostem, do té doby byli místní obyvatelé odkázáni na přívozy, které však kvůli silnému proudu a hustým mlhám často nefungovaly. V dnešní době se tu již mohou pochlubit 1700 metrů dlouhým mostem Changjiang Daqiao, který bezpečně slouží všem, kdo se potřebují dostat na druhý břeh Dlouhé řeky.

Rádi bychom se teď zmínili o historii jména města Wuhan. Město bylo pokřtěno tímto jménem teprve v minulém století a jeho název vychází ze tří jmen historických měst, která se vlastně spojila a vytvořila Wuhan. Jedná se o Wuchang, z něhož bylo vzato právě první wu, a z Hankou a Hanyangu bylo převzato han, dohromady tedy vzniklo Wuhan. Nejstarší z těchto měst je Wuchang, který se proslavil svými četnými zahradami a parky. Důležitou roli pak sehrálo toto město v čínském revolučním hnutí, protože právě zde začalo na podnět Dr. Sunjatsena v říjnu roku 1911 lidové povstání, jemuž se nakonec podařilo svrhnout císařství a vyhlásit republiku. Ve dvacátých letech tu sídlil Národní institut rolnického hnutí, v němž byli školeni komunističtí aktivisté, vyučoval tu mimo jiné i Mao Zedong. Jeho příznivci tu dnes mohou navštívit vilu, kde s oblibou trávil svoji dovolenou. Hankou, které leží na protějším břehu Dlouhé řeky, bylo nuceno po opiových válkách v 19.století přiznat obchodní koncese západním zemím a brzy se tak stalo významným přístavem. Pokud je hodně vysoká hladina řeky, mohou sem z 1500 kilometrů vzdáleného moře doplout lodě s výtlakem až 10 000 tun. Britové, Němci a Francouzi tu po sobě zanechali mnoho staveb v evropském stylu, například budova městské správy Wuhanu byla postavena v klasickém německém stylu.

Most přes řeku Hanshui není ani zdaleka tak dlouhý jako přes Changjiang a spojuje Hankou s Hanyangem, který si jako jediný uchoval typicky čínský charakter. Mezi jeho největší architektonické památky patří chrám Guiyuan ležící uprostřed krásného borovicového a cypřišového háje. Chrám byl vybudován asi před 400 lety a jako jedinému z 20 buddhistických staveb Wuhanu se mu za Kulturní revoluce vyhnulo ničivé řádění rudých gard. K dalším místům, která určitě stojí za to ve Wuhanu navštívit, patří Východní jezero Donghu. Skvěle se hodí k projížďkám na lodičkách, k rybaření a v létě ke koupání. Okolní rozlehlý park oplývající bohatou zelení vyzývá k dlouhým procházkám. Samozřejmě tu najdete umělé ostrůvky, pavilónky k odpočinku či skály, ze kterých se můžete rozhlédnout po okolí. Na břehu jezera se též nachází vyhlášené Oblastní muzeum provincie Hubei. Svůj věhlas získalo díky archeologickému nálezu z roku 1978, kdy byla objevena hrobka pána Yi z Zengu, který žil v 5.století před naším letopočtem. V hrobce se našlo tolik cenných předmětů, že by zaplnily několik muzeí. Ve Wuhanu je vystaveno asi 1000 předmětů, tedy jen malý zlomek z pohřebního pokladu.