V předchozí relaci jsme se naučili osmé a deváté větě, které popisují příběh o tom, že paní Zhang poskytla babičce Li pomoc, za což vyjádřila babička dík. Teď si tyto dvě věty společně zopakujeme: První věta – Zh?ng: „Q?ng nín děng y?xi?,

y?hu?r ji? h?o." Druhá – L?: "Xi?o Zh?ng, zh?n b?zh? zěnme g?nxi? n? cái

h?o."

Dnes vám vysvětlím poslední větu tohoto textu. Česky zní: Zhang: „To nic. Je to moje povinnost."

A čínsky – ??"????????????"

Tato věta se skládá z 11 slabik, z nichž aspoň 7 je vám známých, tj. první slabika „Zh?ng", druhá až čtvrtá slabiky „méi shénme", tedy přepis druhé věty z třetího dialogu v prvního textu lekce 3 o poděkování, ale pozor, čtvrtá slabika je bez označení tónu. Dále je to šestá slabika „sh?", sedmá slabika „w?" a poslední slabika slabá „de". Zbývající neznámé slabiky jsou následující:

Pátá – zh?, souhláska zh a samohláska e s označením čtvrtého tónu;

osmá – y?ng, souhláska y a trojhláska ing, nad samohláskou i je označení prvního tónu;

Devátá – g?i, souhláska g a dvojhláska ?i, nad samohláskou ? je označení prvního tónu;

Desátá – zu?, souhláska z, samohláska u a samohláska o, nad o je označení čtvrtého tónu.

Tak se celá věta přepisuje takto: Zh?ng: „Méi shénme, zh? sh? w? y?ngg?i zu?de."

Dále vám vysvětlím diakritická znaménka v této větě: Po první slabice

„Zh?ng" dávejte dvojtečku a pak uvozovky dole, po čtvrté slabice „me" dávejte čárku a po poslední slabice „de" tečku i uvozovky nahoře. Takže se věta skládá ze tří částí, mimo jiné třetí část znamená česky „je to moje povinnost". Tato část se běžně používá mezi Číňany v případě, když někdo druhému pomohl a druhý člověk mu chce vyjádřit dík.

Nyní si tuto větu zopakujte po mně: Zh?ng: „Méi shénme, zh? sh? w? y?ngg?i zu?de."

Výborně. Dále bych udělala poznámku ohledně této lekce:

Za prvé, čínský výraz ??, který se objevil v druhé větě druhého textu, představuje zdvořilý název, kterého používají obyvatelé v severní Číně u žen, obvykle o jednu generaci starších než jsou oni sami. V některých severních oblastech se místo něho také užívá ?? a na jihu většinou ??.

Za druhé, o mladých či o jednu generaci mladších známých hovoří Číňané podle

zvyku způsobem „znak ?, který česky znamená malý, plus příjmení". Např. v

tomto textu ? je příjmení mladší paní, proto babička Li ji nazývá??, což se

objevilo v deváté větě.

Za třetí, v čínštině existují výrazy ??...????...?????...nebo?

???..., které se často používají při vyjadření prosby o pomoc. Když po nich

přidáte výrazy, které vyjadřují to, jakou pomoc chcete, aby druhá strana udělala,

pak už můžete uceleně vyslovit svou prosbu. Např. věta v druhém textu „???

??" se dá změnit ve větu „??????" nebo „???????".

Za čtvrté, čtvrtá věta prvního textu ???? a druhá část osmé věty druhého textu????? mají stejný význam.

Za páté, slabika „di?nr" odpovídá dvěma znakům ??. U výrazů ???, česky jíst trochu, a ??? , tedy pít trochu, mají??stejný význam jako výraz ???, který jsme se naučili v dřívější lekci. Znamená neurčité, zejména malé množství. V případě sedmé věty druhého textu této lekce se místo ??? také dá říct????, tedy „uvařit trochu".

Nyní vám položím jednu otázku: Jak bychom nazvali chlapce s příjmením Li?