Čínský porcelán vznikl před více než 1700 léty. Brzy poté se rychle šířil přes moře do mnoha zemí světa. Některé porcelánové nádobí se dosud zachovávají ve světoznámých muzeích.

Podle historických záznamů se vývoz čínského porcelánu datuje na osmé století našeho letopočtu. V tehdejší době dorazil do Blízkého východu, jedné z civilizací světa. Po svém příchodu byl porcelán používán nejprve u králů a šlechticů. V obchodních stycích také bohatí podnikatelé dostali porcelán, který byl v jejich očích kouzelným předmětem a převtělením hlíny, hladkým jako nádherný nefrit. V devátém století byl Bagdád obchodním centrem islámského světu a čínské hedvábí a porcelán se tehdy staly nejdůležitější komoditou. Přes tuto cestu se dopravovaly směrem do západu zejména bílý porcelán, tříbarevná glazurovaná keramika z dynastie Tchang a porcelán modrého zabarvení.

Za zmínku stojí mořeplavec z dynastie Ming pan Džen-che. Během 29 let od r. 1405 do r.1433 podnikal sedmkrát plavbu po moři a tím opravdu nastala v Číně vlna zahraničního obchodu. Tehdy se obchodovalo zejména s porcelánem typu qinghua, čili „modrá květina, dále s modrým porcelánem z Longquanu a bílým porcelánem z Dehua. Pan Džen-che ještě dopravil nemálo porcelánů z Jingdezhenu a věnoval něj místním administrativám. Takové sbírky je dosud vidět v muzejích mnoha zemí. Jako například v istanbulském Muzeu Topkapi jsou uschovány čínské porcelány v počtu 13058 kusů. Většinou byly zhotovené ve vládních dílnách. Zvlášť vystavovaný porcelán „modré květiny" z dynastie Yuan má nesmírnou jakost a dekoraci hlubokého islámského stylu a nedá se s ním porovnat ani většina muzejních sbírek stejného druhu na čínském území. Z toho lze také poznat, že tehdejší porcelán „modré květiny" vyvážený do zámoří byl na objednávku zpracován z došlé suroviny.

Vývoz čínského porcelánu do Evropy začal v 16. století. Dopravil se nedříve do Portugalska. Po několikaleté námořní obchodní válce se Nizozemí namísto Portugalska stala velmocí v západním pacifiku a tak největším nákupcem čínského porcelánu. V r. 1636, r. 1637 a r. 1639 nakoupilo Nizozemí více než stovky tisíc kusů porcelánů Jingdezhenské výroby. Pouze v 18. století se vyvážely do Evropy čínské porcelány v počtu více než 60 milionů kusů.

V souladu s evropským vkusem se vyvážené porcelány jingdezhenské výroby odlišily od domácích poptávek po stránce tvaru a uměleckého stylu. Nejvíc zaujaly porcelány „modré květiny", které byly zhotoveny ve tvaru talíře, mísky a vázy jak s tradičním čínskými malbami, tak i s exotickými dekoracemi a tulipány. Tyto porcelány se těšily oblibě evropské šlechty.

Při dovozu čínského porcelánu se mnohé země snažily napodobit čínskou výrobu. Iznik ležící jihovýchodně od Istanbulu je proslulý jako Jingdezhen v Turecku. V r. 1755 Evropané konečně nalezli na svém území porcelánku, která se jakostně podobá originální surovině v Jingdezhenu - domovu porcelánu. V r. 1768 pak poprvé vyrobili porcelán podobný jingdezhenskému produktu. Jak americký dějepisec Atherton ve své knize „Čína v historii světa" píše, v Evropě vznikl opravdový porcelán jen poté, co v 18. století jezuité přinesli z Číny víc technického materiálu.

Dnes se mohou veškeré porcelány, vyvážené v tehdejší době do Evropy, uvidět ve francouzských palácích Louvre a Versilles, v německém Heidebergském muzeu, v Britském muzeu atd.