V tomto týdnu jsem navštvil Univezitu zahraničních studií v Pekingu a musím říct, že mě tam překvapilo hned několik věcí najednou.

Jednak to byl fakt, že mladé české bohemisty tu učí česká učitelka. Jmenuje se Kateřina a práci v Pekingu prý bere jako kdekoli jinde na světě :

„ Tak já jsem vystudovaná učitelka českého jazyka v kombinaci s novinařinou. Už doma v Čechách jsem občas učila češtinu lidi z Asie - z Vietnamu nebo z Číny. No a pak přišla tahle šance, sháněli lektora do Pekingu na univerzitu, tak jsem se přihlásila, vyhrála konkurs a teď jsem tady. Ale já jsem tu zatím jen 3 měsíce......"

Celá hodina probíhá samozřejmě v češtině a tempo, které Kateřina na celých 90 minut nasadila, jsem popravdě řečeno jako učitel v Čechách ještě neviděl.

Dalším překvapním byli samotní studenti. Jejich čeština má samozřejmě různou úroveň, ale rodilý Čech si s nimi bez problémů popovídá, jsou to velmi příjemní, mladí a moderní lidé.

Mají kromě svých čínských jmen také jména česká, která jsou většinou odvozena od prvního písmena nebo první slabiky jejich jmen čínských. Takže třída je vlastně plná Vendulek, Pepíků, Šárek nebo Lucií. Někdy ale jména vzniknou i dost kuriózně, jako například Vavřinec.

Student Vavřinec – „ Jméno Vavřinec jsem dostal od naší minulé učitelky, paní Vojtkové...abych prý neusnul na vavřínech."

Studentka Vendulka – „ Moje jméno je Vendulka, nevím proč mám právě tohle jméno, dala mi ho naše minulá lektorka...."

Studentka Šárka – „ Já jsem byla v Čechách před několika lety. Moc se mi tam líbilo, navštívila jsem jižní Čechy – Český Krumlov, ale také Prahu a severní Čechy, tam třeba Ještěd."

Studentka Dana – „ Byla jsem v Čechách skoro rok a myslím, že jsem svou češtinu během této doby hodně zlepšila."

Posledním překvapením byla školní budova. Moderní učebny byly stejné jako na kterékoli univerzitě v Evropě nebo v Americe. V celém Pekingu se mohutně staví a platí to i o areálu Univerzity zahraničních studií. Celý komplex se stále rozrůstá a modernizuje.