V typické malé pekingské uličce Yang-fang Hu-tong se nachází obyčejný přízemní dům s malým dvorem. Tento dům často navštěvují významní cizinci, včetně britského a kanadského premiéra. To, proto, že tato mini-restaurace se proslavila kuchyní rodu Li. Majitelem a vrchním kuchařem restaurace je právě profesor Li Shan-lin.

Profesor Li učil před odchodem do důchodu aplikovanou matematiku na Vysoké ekonomické a obchodní škole v Pekingu. Letos je mu 84 let. Narodil se v bývale mandarínské rodině. Od mládí byl mlsný, ale nestačilo mu jen něco dobrého sníst, měl obrovský zájem to vyzkoušet to v praxi. Často sám zkoušel uvařit něco dobrého. Ovšem jako mladý muž z bohaté rodiny vůbec nepomyslel na to, že by se kuchařina mohla stát jeho celoživotním zaměstnáním. V roce 1939 začal studovat chemii na vysoké škole. Po vystudování pokračoval dál ve studiu leteckého inženýrství a po osvobození Číny zase studoval architekturu na Pekingské univerzitě. Vystudoval tři obory, ale žádný z nich nebyla matematika. Jak je možné, že potom pracoval v matematice? Byl matematik-samouk. Jakým způsobem se matematiku naučil? Profesor Li odpověděl: „Lovil jsem ryby a přitom jsem četl odborné knihy o matematice. Když se plovák pohnul, vytáhl jsem prut. Pak jsem pokračoval dál v lovu a studiu". Tímto způsobem zvládl obor matematiky a později se stal úspěšným profesorem.

I v letech, kdy na čínském trhu nebyl dostatečně zásoben, dokázal připravit z nenáročných surovin dobrá jídla. Když vařil, vždy zavolal do kuchyně i své děti, aby se dívaly na jeho kuchářské umění a zárověň učily. Cíl byl jednoduchý, profesor chtěl, aby si děti později uměly život užít. „Dovednost ve vaření je podle mne velmi důležitá", řekl profesor Li, „Přesto, že máš peníze a pěkné postavení, jaký by to byl život, nedovedeš-li ty ani členové rodiny uvařit to, co chceš jíst." Právě díky této prosté životní filosofii vyškolil své čtyři děti ve výborné kucháře, dědice kuchařského umění rodu Li.

Není náhodou, že vznikla tradice kuchyně rodu Li. Profesorův dědeček byl na konci 19. století správcem císařského dvora. Měl za úkol mj. sestavovat denní jídelníček pro císaře, dohlížet na kvalitu uvařených jídel a ochutnávat předem každý chod pro císaře. Dobré recepty přinesl i domů, aby kuchaři vařili podle nich pro jeho rodinu. Právě v takovém prostředí vyrostl profesor Li. Měl pevně v paměti mnoho receptů z císařského dvoru.

Když odešel do důchodů, využil obývací pokoj svého přízemního domu k zahájení provozu mini-restaurace. Zdokonalil a přizpůsobil recepty císařského dvoru novým podmínkám. V roce 1984 se jeho dcera Li Li přihlásila do televizní soutězi v kuchářském umění. Proti očekávání získala první cenu. Tak se roznesla dobrá pověst o kuchyni rodu Li po Pekingu.

Všechny jeho děti vaří v kuchářském stylu rodu Li velmi dobře, ale žádný z nich nění profesionální kuchař. Nejstarší dcera, která provozuje restauraci v Japonsku, je původně lékařkou-internistkou. Druhá dcera, majitelka restaurace v Melbourne(-bern), je odbornicí v nauce o výživě. Třetí dcera a syn vaří v rodinné mini-restauraci v Pekingu. Dcera je přitom původním povoláním zubní technička a v tomto oboru je doposud i zaměstnána. Syn j zubářem.

Vážení posluchači: Dnes jsme vysílali první část vyprávění o známé mini-restauraci rodu Li, kterou provozuje bývalý profesor matematiky. V příští středu se vrátíme k tomuto tématu znovu. Naslyšenou!