Buben s pekingskou chutí - to je lidová forma vyprávěčství, když je na scéně jeden herec nebo jedna herečka, kteří vypraví různé příběhy proložené zpěvem a občas k tomu zabubnují na buben. ---hudba--- Forma lidové zábavy „buben s pekingskou chutí" pochází z provincie He Bei, ale pak se přenesla i do měst Tian Jing a Peking. Od 20. letech minulého století, „buben s pekingskou chutí" se stal moc oblíbeným a představuje důležitý druh čínského lidového umění.
V Číně je buben s pekingskou chutí těsně spojen se jménem lidového hudebníka – Liu Baoquanem. Dnes bych vám chtěla představit také čínského lidového hudebníka Liu Baoquana. Liu Baoquan se narodil v roce 1869 v Pekingu. Od svého otce se od dětství učil typickému pekingskému lidovému zpěvu pod názvem „san xian." Pak ho učili ještě slepí umělci Wang Qinghe a Hu Jintang. Díky jejich pomoci, Liu Baoquan se naučil hrát na několik stunných hudebních nástrojů, což položilo pevný základ pro jeho budoucí hudební život. Liu vystoupil poprvé na jevišti ve městě Tian Jing když mu bylo 9 let. V roce 1900 se Liu představil v Pekingu, kde absorboval prvky Pekingské opery a vnesl do svého zpěvu vyprávění, ke kterému ho inspiroval čínský umělecký dialog, který se jako forma umění zrodil koncem 19. a začátkem 20. století. Dá se říci, že Liu úspěšně rozvíjel „buben s pekingskou chutí."
Liu Baoquan se ponořil do tajů života a využíval všechny příležitosti zachytit rozpory humorných situací. Díky pomocí spisovatele Zhang Yintangu, vytvořil 32 skladeb pro „buben s pekingskou chutí. " Jsou to například Ma Anshan, Příběh ze západního pokoje, Na začátku roku tygra, atd. Dobře, společně si teď poslechněme urývek ze skladby Na začátku roku tygra.
---hudba---
Za svého života Liu Baoquan vychoval několik svých následovníků, kteří dodnes na něj vzpomínají jako na „hodného staříka, ale náročného učitele a umělce." Liu vystupoval na scéně v tradiční čínské vestě, jaká se v té době nosila jako součást oficiálního mužského oděvu dynastie Čching. Na stojanu s bubnem měl bílý hedvábný kapesník, u něho stal sud --- měl takový zvyk, že při představení často pil vodu, aby ovlažil hrdlo a pak tuto vodu vyplivl do sudu a ústa si utřek bílým kapesníkem. Liu Baoquan se na každé představení vždy důkladně připravil. Podle vzpomínek jeho studentů, Liu si před každým vystoupením nejen procvičoval hlasivky, ale koordinoval své číslo se svým souborem.
Liu Baoquan zemřel v roce 1942. Jeho umělecký život byl delší než půl století a lidé ho nazývají mistrem „bubna s pekingskou chutí" a „stále zeleným stromem." Přínos Liu Baoquan pro vývoj lidové vyprávěčské formy pod názvem „buben s pekingskou chutí" je trvale vepsán do čínské hudební historie.
|