Na místě, kde se Perlová řeka vlévá do Jihočínského moře, leží totiž nevelké, ale zato velmi zajímavé město. Nemá ani půl milionu obyvatel a zabírá plochu necelých 17 kilometrů čtverečních. Téměř 450 let náleželo Portugalcům a v prosinci roku 1999 bylo vráceno portugalskou vládou Čínské lidové republice. Ano, tušíte správně, jedná se o Macao, čínsky Aomen. Jistě vás bude zajímat, jak se z čínského území mohla stát portugalská kolonie. Stalo se tak v polovině 16. století, kdy se portugalským mořeplavcům podařilo pronajmout si od císařských úředníků z Guangzhou kousek poloostrova, který už dříve využívali, když tu kotvili se svými loděmi. Na oplátku se zavázali, že pomohou vyčistit moře od nebezpečných pirátů. Tak začala historie důležitého přístavu, který přispíval zajišťovat výnosné obchody na trasách mezi Indií, Čínou a Japonskem. Macao se brzy stalo také branou pro šíření křesťanství na Dálném východě, zvláště činorodí zde byli jezuité. V roce 1588 odtud vypluli první dva misionáři do Vietnamu na žádost královského dvora v Tonkinu. Postupně se dostaly přes Macao do Číny více než čtyři stovky jezuitů, mezi nimiž byli významní astronomové, matematici, zeměměřiči, lékárníci, hudebníci a architekti.

Významná byla pro Macao druhá polovina 19. století, tehdejší portugalský guvernér povolil hazardní hry, na kterých vlastně založil novodobou prosperitu Macaa. Hazard pod státní licencí se stal základem moderní ekonomiky území, a jelikož v sousedním Hongkongu i Číně byly hazardní hry zakázané, mnoho Hongkongčanů a Číňanů rádo navštívilo místní kasina. Z tohoto "herního průmyslu", jak se oficiálně nazývají, pocházela koncem portugalské vlády asi třetina státního rozpočtu. Rostoucím zdrojem příjmů byl také prodej poštovních známek sběratelům po celém světě. Pečlivý výběr námětů a nejlepší místní i portugalští výtvarníci spolu s kvalitním tiskem portugalské tiskárny položili základ rostoucí obliby macajských poštovních známek.

Pojďme se teď však podívat na místní architektonické památky, některé jsou ryze evropské, někde se mísí portugalský a čínský styl. Začněme u té nejznámější památky Macaa – zříceniny katedrály svatého Pavla. Katedrála, z níž se zachovala pouze bohatě zdobená čelní stěna, patří jistě k nejvýznamnějším křesťanským památkám na Dálném východě. Jednalo se o trojlodní baziliku ze 17. století, která vyhořela v roce 1835 během ničivého tajfunu, kdy vznikl ve školní kuchyni požár a přenesl se na katedrálu. Jezuitům z katedrály a školy uděloval čínský císař hodnost mandarínů. Proto jsou na opačné straně náměstí naproti katedrále umístěny dvě kamenné desky s prohlubněmi, na nichž byly vystaveny v době procesí a při jiných slavnostních příležitostech mandarínské standarty. Další památkou postavenou jezuity je pevnost z let 1617 až 1627, která stojí v samém středu města. Roku 1622, když se město bránilo útoku holandských mořeplavců, odtud vypálil z děla jezuita a známý matematik své doby Jeronimo Ró. Vystřelená koule zasáhla prachárnu holandských útočníků, a tak rozhodla o neúspěchu útoku mnohem početnějšího nepřítele. Dnes tu můžete navštívit městské muzeum a z pevnosti je za jasného počasí pěkný výhled.

Kromě křesťanských kostelů, najdete v Macau i krásné čínské svatyně. K nejstarším patří Chrám bohyně milosti a královny nebes Guanyin. Tvoří jej několik nízkých budov v tradičním čínském stylu a byl postaven někdy v 16. století, i když na tomto místě stál jeho předchůdce již o dvě stě let dříve. Denně chrám navštíví mnoho Číňanů, kteří se tu modlí a obětují vonné tyčinky a papírové peníze. Na mysu Barra pak stojí další čínský chrám – Chrám bohyně A-ma, který postavili rybáři z provincie Fujian počátkem 16. století jako poděkování za záchranu v bouři. Za zmínku by jistě stálo i Námořní muzeum, maják v pevnosti Gaia či Muzeum Grand Prix, bohužel se však už musíme rozloučit, ale snad se do Macaa podíváme ještě někdy příště.