Čína má více než 30 administrativních oblastí na úrovni provincie, z nich 5 je autonomních oblastí národnostních menšin. K ním patří také Tibet. Tibeťané tam uplatňují národnostně regionální autonomii. A co je vlastně národnostně regionální autonomie? Jak velké samosprávné právo má Tibet? Jakou úlohu hraje národnostně regionální autonomie v rozvoji tibetské společnosti? Tento příspěvek se právě zabývá těmito otázkami.

Lidé, kteří přijedou do Tibetu poprvé, jsou často překvapení tím, že v Lhase, na informacích o telefonních číslech se nejdříve ozve tibetština a až potom čínština. Tibetský jazyk a písmo je tady plně respektováno a chráněno, což představuje část obsahu národnostně regionálního autonomie v Tibetu.

Pan Langjie je místopředsedou stálého výboru shromáždění lidových zástupců Tibetské autonomní oblasti. Je Tibeťan. Tento orgán má podobné kompetence jako Všečínské shromáždění lidových zástupců a zabývá se zákonodárstvím a dozorem nad uplatňováním různých zákonů a činností místní vlády. O čínském systému národnostně regionální autonomie řekl:

„Čína má speciální Zákon o národnostně regionální autonomii. Podle tohoto zákona základní obsah systému národně regionální autonomie je následující: Za prvé, všechny národy a národnosti v Číně jsou si rovné; za druhé, v oblastech, hustě obydlených příslušníky národnostních menšin, působí autonomní orgány, které podle zákona uplatňují samosprávu, totiž regionální autonomii; za třetí, oblasti, kde se uplatňuje regionální autonomie, jsou neoddělitelnou součastí Čínské lidové republiky pod jednotným vedením ústřední lidové vlády. Pan Langjie řekl, že v Číně, která se skládá z 56 národů a národností, systém národnostně regionální autonomie představuje stěžejní systém pro řešení otázky národností.

A pokud jde o Tibet, jak se projevuje autonomie? Langjie potvrdil, že se projevuje v různých oblastech včetně politické, právní, ekonomické a kulturní.

„po stránce politické, nejvyšším orgánem moci v Tibetské autonomní oblasti je Oblastní shromáždění lidových zástupců, které rozhoduje o důležitých záležitostech Tibetu. Nejvyšší vedoucí představitelé tohoto orgánu byli a stále jsou Tibeťané a Tibeťané také představují převážnou většinu členů tohoto shromáždění. Ve všech okresech, městech a střediskových vesnicích jsou také shromáždění lidových zástupců, kde skoro všechny funkce předsedy zastávají Tibeťané či příslušníci jiných národnostních menšin. Kromě toho, jak předseda Tibetské autonoímní oblasti, tak i starostové všech okresů a šéfové administrativních orgánů na různých úrovních jsou volení shromážděním lidových zástupců ve svých oblastech a jsou volení z Tibeťanů či příslušníků jiných národnostních menšin. Uvedl příklad: V současném Tibetu je celkem 72 okresů, z nichž jenom jeden vede starosta z národa Han, hlavního národa Číny. Pan Langjie řekl, že funkcionáři tibetské národnosti a dalších národnostních menšin zaujímají v orgánéch moci na všech stupních hlavní místa, což je důležitým ztelesněním systému národnostně regionální autonomie v Tibetu, a také nezbytnou zárukou jeho realizace.