Pan Danzhuanben působí na ústředním úřadu národnostních překladatelů. Ve volném čase se zabývá literární tvorbou a výzkumem tibetské kultury. V nově editovaném prozaickém spisu líčí především lidové zvyky v Tibetu. Z jeho díla se dá vycítit hluboké ovzduší tibetské kultury. Pan Danzhuanben v interview pro nše rádio řekl,

„mezi etnickými skupinami v Číně je bohatá zejména klasická kultura tibetská. Historické záznamy jsou pro nás nesčetnou výživou k výzkumu tibetské klasické kultury. Na tomto základě bychom měli zvážit, jak podpořit její další rozvoj a zachovat ty nejlepší věci."

Po založení Čínské lidové republiky vstoupila národnostní literární tvorba do nové etapy. Vznikla celá řada proslulých spisovatelů z národnostních menšin. Námět jejich tvorby byl prostý a jasný. Šlo především o opěvování nového života a socialismu. V osmdesátých letech dvacátého století se národnostní lieterární tvorba začala rozkvétat díky zavádění politiky reforem a otevřenosti a zlepšování životu obyvatel. V této době vznikl časopis Národnostní literatura, která se stává zahradou pro vydání děl národnostních literárních amatétů. Odtud vstoupilo do lieterární scény mnoho spisovatelů a básníků. Mnozí z nich získali cenu na úrovni státu. Například již dva spisovatelé z národnostních menšin získali cenu Maodun za nejlepší román, která se pokládá za největší literární titul v Číně.

Pokud jde o charakter dnešních děl národnostních literárů, zástupce šéfredaktora zmíněného časopisu pan Ajkpal Midžitchi uvedl, že se národnostní literární tvorba v novém století šíří do větších sfér. Národnostní spisovatelé už zvažují nové problémy, k nimž patří člověk a příroda, člověk a životní prostředí, existence a rozvoj, navazování na tradici národnostní kulury a její další rozvoj apod. To vše se stává námětem literární tvorby národnostních spisovatelů.

Čínský svaz spisovatelů má více než 6000 členů, z nichž je asi desetina národnostních autorů. Každá z 55 etnických menšin má vlastního reprezentativního spisovatele a nebo skupinu spisovatelů. Využívají svého péra k rozvoji národnostní literatury, a to na základě lidové literatury svého etnika, ale také převzetím elitních prvků z literatury národa Chan a jiných národů světa.

Spisovatel Šu-ji je manduské národnosti. působí jako šéf čínského muzea moderní literatury. Zabývá se hlavně tvorbou prozaických a biografických děl i literárním studiem a recenzí. Uvedl,

„největší touhou pro spisovatele je tvorba se vlastním stylem. Podle mého názoru musí být v článku svérazná věc. Jiným slovem, že každý zná Vaše dílo, i když v něm není uvedeno Vaše jméno."

V Číně se již vytvořily týmy národnostních spisovatelů a umělců. Také byly ustaveny profesionální a améterské soubory zaměřené na uměleckou prezentaci národnostních menšin, které živě vystupují v národnostních oblastech: na venkově, v pastevních oblastech a ve městech.

Kromě toho byly vydány řady národnostních literárně uměleckých dokumentací. K nim patří deset spisů, na jejichž edici se inciovalo už před více než dvaceti léty a do nichž bylo sbíráno množství literárních a uměleckých materiálů národnostních menšin, týkajících se lidových písní, dramatické skladeb, hudebních nástrojů, lidových pohádek, přísloví atd.

Také se rozvíjejí periodika národnostní literatury a umění. Má více než sto druhů. Některé regiony vydávají periodika s odborným zaměřením na poezii, hudbu, malířství a filmařství apod. Přes dvacet druhů se vydává v jazycích národnostních menšin. V národnostních autonomních územích prudce rostla nakladatelská činnost. Pouze knihy vydané v jazycích národnostních menšin mají přes 3400 druhů.