Konfucius žil ve svém rodném státě Lu do víc než třiceti roků. V té době šlechta v jednom kuse mezi sebou zápasila o moc, válka střídala válku a jeden stát bojoval s druhým. Lid nemohl klidně žít. Konfucia to velice trápilo, a tak se rozhodl, že začne navštěvovat jednotlivé panovníky s mírovými poselstvími. Po čtrnácti letech neúspěšného putování se nakonec vzdal snahy najít ideálního panovníka, který by dokázal říši sjednotit pomocí lidskosti a na principech spravedlnosti. Zklamaně se vrátil do svého rodného Lu a věnoval se pouze vyučování svých žáků a opisování starých knih.

První konfuciánský chrám byl postaven v Qufu roku 478 př.n.l., rok po Konfuciově smrti, i když samotnému mudrci tu nebyla přinesena žádná oficiální oběť až do roku 195 př.n.l.; tehdy tu chanský císař Gaodi (vládl v letech 206-195 př.n.l.) uspořádal u Konfuciova hrobu Velkou oběť (Daji) s obětováním vola. V pozdějším chanském období byl konfucianismus prohlášen za základ státního kultu a chrám v Qufu se stal státní svatyní. Svou nynější podobu dostal za vlád dynastií Ming a Qing. V chrámovém komplexu se nachází více jak tisíc stél s nápisy z dob dynastie Han až dynastie Qing.

Nejvýznačnější stavby chrámu jsou uspořádány do jedné linie a obráceny k jihu; jsou replikou plánu císařského paláce. Za vlády dynastie Han a i později neměly do Konfuciova chrámu přístup ženy, říká se, že první ženou, která prý mohla chrám oficiálně navštívit byla sestra císaře Wuzonga z dynastie Yuan. S chrámem sousedí dům rodiny Kong, domov přímých potomků Konfucia z prvního století př.n.l., kdy chanská vláda udělila rodině léno a titul. Chrám a rodinu podporovaly i další dynastie, které jim darovaly půdu.

Chrám a dům rodiny Kong vévodily městu: v některých dobách byla s Konfuciem spjata polovina budov ve městě. Od období Mingů byl v komplexu příbytku rodiny Kong umístěn i úřad okresního hejtmana; jedinou další rezidencí, která sloužila i jako vládní úřad, byl císařský palác.

Rozhodně vám doporučuji tento skvost konfuciánské architektury navštívit. Vraťme se ale ještě krátce ke Konfuciovi, říká se, že to byl takový mudrc a filosof, že uměl odpovědět na všechny otázky. Povím vám tedy jeden příběh:

„Kníže Ji Huanzi dal jednou kopat studnu. Při hloubení se našla keramická nádoba, ve které byl beran. Kníže nevěděl jaký symbol zvíře představuje, a chtěl se na to zeptat Konfucia. Kdosi mu navrhl, aby se neptal přímo a neprozradil, že našli berana. Je to prý dobrá příležitost, jak si slavného mudrce vyzkoušet. Nechť mu řeknou, že v nádobě byl pes, pokud je skutečně takový vševěd, nemůže ho malá lež poplést. Kníže souhlasil a poslal ke Konfuciovi posla se vzkazem:

„Mistře kopali jsme studnu. V zemi jsme našli velký hliněný hrnec a v něm psa. Co je to za záhadu?"

„Myslím," odpověděl rozvážně Konfucius, „že to není pes, ale beran. Protože pokud vím, symbolem kamene a dřeva je Guiliangwang, symbolem vody je Longwangxiang a symbolem země je Fenyang a yang je odjakživa beran, ne pes! Země vám tedy vydala svůj symbol - berana. Rozhodně ne psa!"

Mistrova odpověď posli velmi překvapila. Ihned se vrátili ke knížeti a všechno mu vyprávěli. Kníže spokojeně pokýval hlavou a řekl:

„Výborně! Je to skutečně duchaplný člověk a velký mudrc!"

A to je milí posluchači pro dnešek vše, těším se na naše další setkání u některého z příštích dílů o „Cestování po Číně." Na slyšenou.