Tibetské jméno Yang Jin česky znamená „vílu". Paní Yang Jin je asi 50 let, je vysoké postavy, mluví rychle, jedná kategoricky a chodí jako vítr, rychle a lehce. Žije po dlouhou dobu na náhorní plošině, proto je její obličej snědý a svítivý a oči jí září. Na ulicích ve Lhase, hlavním městě Tibetu, Yang Jin patří k nejběžnějším ženám a není vidět žádný rozdíl mezi ní a ostatními kolemjdoucími. Ale když začne mluvit o své práci – tibetském cestovním ruchu, hned se z jejích úst vyvalí nepřetržitý proud slov, v kterých říká, že všechny hory a řeky v Tibetu jsou krásné a jsou v jejím srdci.

Funkci zástupkyně ředitele Správy cestovního ruchu Tibetské autonomní oblasti začala zastávat v roce 1998. předtím pracovala jako zástupkyně vedoucího oddělení pro jednotnou frontu při Krajské vládě v Lin Zhi v jihovýchodním Tibetu. Kraj Lin Zhi je známý hezkými turistickými atrakcemi a nazývá se „Skvělá perla náhorní plošiny". Paní Yang Jin se tady narodila a vyrostla a miluje svůj domov, každý strom a trávu. Kvůli tomu, že její manžel dostal zaměstnání ve Lhase, Yang Jin musela opustit milované rodiště a začala pracovat v neznámých turistických kruzích. O tom povídala:

„Opravdu jsem nechtěla odjet z domova. Tam je podnebí příjemné. Ale musela jsem udělat to, co bylo potřeba. V minulosti jsem neměla zájem o turistiku. Až poté, co jsem byla zaměstnána ve Správě turistického ruchu, jsem zjistila, že turistika má nejskvělejší perspektivu ze všech odvětví v Tibetu."

Při své práci paní Yang Jin jakoby objevila úplně nový svět. Každá hora a řeka představují turistickou atrakci a mají svou cenu. Přesto je paní Yang Jin zneklidněna tím, že tehdy sem přicházelo stále málo cestovatelů a lidé Tibet dobře neznali.

Řekla, že pokud jde o rozvoj turistického ruchu, klíčová otázka je dostatečná propagace. Nejen cizinci, dokonce i Číňané žijící v ostatních provinciích měli v dané době strach z Tibetu. Neznali zdejší pamětihodnosti, způsob života, ani klimatické podmínky a obávali se jejich neblahého vlivu na zdraví a život.

Proto paní Yang Jin kladla v práci důraz na poskytnutí všestranných informací o Tibetu ostatním provinciím i cizím zemím. Finančních prostředků sice nebylo moc, přesto se co nejvíce zúčastnila domácích i mezinárodních výměn, pokud to bylo možno, aby se lidé ještě více seznámili s Tibetem.

Paní Yang Jin však těší, že před jejím nástupem do nynější funkce vyhlásila vláda Tibetské autonomní oblasti turistiku za jedno z 5 základních odvětví rozvoje hospodřářství. Informovala:

„Odvětví cestování se v Tibetu nachází ve stavu energického budování. V této autonomní oblasti není rozsáhlý rozvoj průmyslu reálný; zemědělství představuje základ hospodářství, ale stejně nebude možné, aby růst národního hospodářství záležel jenom na něm. Potenciál rozvoje tibetského hospodářství je naprosto v turistice.