Od srpna do října tu kvetou kasie a vzduch voní po skořici. Tyto tropické stromy s nádhernými žlutými květy jsou zde velmi hojné a podle nich dostal Guilin i své čínské jméno, které znamená „Kasiový les". Krajina je tvořena nápadně strmými, kuželovitými vápencovými kopci, které připomínají cukrové homole. Přímo na okraji města naleznete Park sedmi hvězd, pojmenovaný po sedmi vrcholech uspořádaných podobně jako souhvězdí Velkého vozu. Nedaleko odtud se nad řekou Lijiang klenou oblouky květinového mostu z roku 1540, které svým zrcadlovým obrazem ve vodě vytváří iluzi dokonalých kruhů.

Z města Guilin nás autobus za hodinu doveze do vesničky Yangshuo a rázem se ocitneme ve středu této úžasné krajiny. Na příkrých svazích hor, často zakrytých mlhou, se úporně drží zakrslé stromky obrostlé štíhlými úponky révy. V délce 120 kilometrů vroubí vápencové kopce řeku Lijiang a dominují rovinaté krajině rýžových polí. Po řece plují v bambusových loďkách rybáři, kteří pomocí kormoránů loví ryby na obživu. Samozřejmě si občas přivydělávají tím, že na svou loďku vezmou zvědavé turisty a předvedou jim rybolov s kormorány. Kormoránům se totiž podváže krk tak, aby rybu nemohli spolknout, pouze ji chytí do zobáku a rybář si ji pak jednoduše vytáhne. Díky svým velmi zvláštním tvarům dostaly jednotlivé kopečky rozmanitá popisná jména. Najdete tu kopec připomínající Pět tygrů lovících kozu, Velbloudí horu či Šplhající želvu. Velbloudí hora je dokonce natolik podobná sedícímu velbloudovi, že vypadá téměř jako kamenná socha. Ovšem z jiného úhlu pohledu může připomínat nádobu, takže se jí říká i Džbán. U řeky Lijiang naleznete též horu, která připomíná sloní chobot a také se jí tak říká. Legenda o tomto kopci vypráví, že to byl kdysi dávno skutečný slon, na němž Král Nebes projížděl jižní Čínou. Slon mu však cestou onemocněl a jeden chudý rolník z Guilinu ho vyléčil. Vděčný slon mu pak pomáhal při těžké práci na poli. To ale rozzlobilo Krále Nebes a proto proměnil slona v kámen.

Vznik těchto krásných vápencových útvarů je na rozdíl od legend daleko prozaičtější. Jejich základem je stará vápencová plošina vyzdvižená do výšky kolem 200 metrů nad mořem. Řeka Lijiang, která tudy protéká, si postupně vyhloubila kaňonovité údolí, které se neustále rozšiřovalo a hojné monzunové deště současně prohlubovaly a rozšiřovaly síť prasklin na povrchu plošiny. Dešťová voda prosakovala do hloubky a z puklin se nakonec stala hluboká údolí, oddělená zbytky plošiny v podobě kuželovitých kopců, z nichž si mnohé ještě udržují původní výšku. Již po staletí je tato krajina inspirací pro celé generace básníků a malířů. Básník Han Yun, který žil na přelomu osmého a devátého století, přirovnal řeku Lijiang k tyrkysovému pásu a hory k nefritovým ozdobám do vlasů.

Vnitru Guilinských vrchů najdete i rozsáhlý labyrint vápencových jeskyň. Nádherná krápníková výzdoba v jeskyních tvoří pod zemí scenérii neméně krásnou než je krajina na povrchu. K nejkrásnějším jeskyním patří Jeskyně rákosové flétny, je přes 250 metrů dlouhá a na 120 metrů široká. Své jméno dostala podle rákosu, kterým prý místní obyvatelé kdysi maskovali vchod do jeskyně. Jeden z vápencových útvarů v této jeskyni se jmenuje Starý mudrc. Legenda o něm říká, že býval básníkem, který přišel do jeskyně, aby ve svých básních zachytil krásu těchto skrytých míst. Nenašel však slova, jež by skutečnost dostatečně vylíčila a tak dlouho tu seděl a přemýšlel, až se proměnil v kámen.