Číňané prožívají tyto svátky jara s plnou upřímností. Těší se z tohoto svátku navštěvují své

blízké k čemuž patří i dobré jídlo. V Hangzou i Šanghaji procházely velké průvody městem s kapelou, artisty a tanečníky a snad nejkrásnější byl vlnící se čínský drak dlouhý snad 15 metrů doprovázen lampiony. Všude bylo plno hluku třaskavé kuličky na každém kroku. Číňané jsou velmi pohostinní a tak i pro mne připravili různá překvapení a výlety jak ve jmenovaných městech tak v okolí kde jsou čínské památky kterých je mnoho.

Jeden z výletů bylo do vodního města ČOU ŤIA-ŤIAO které má kanály i zpívající "gondoliéry" Jenže ti mají na hlavě široké rákosové klobouky a zpívají čínsky. ;

Můj čínský přítel mě říkal toto město to jsou takové čínské Benátky a měl pravdu.

Nad vodou byla jemná mlha listí šumělo ve větru. Tiše jsme na člunu klouzali po vodě. Odpichovali jsme se bidly ode dna. Obdržel jsem také široký čínský klobouk. Všechno tady působí velmi čínsky. A velmi staře. Čína jako ze starých románů. Pozoroval jsem vše kolem sebe, a pan Kevin me vyprávěl o soudci Ti, který tady někde kdysi také plul se svými pomocníky Ma Žungem a Ťiao Tajem a psal na jihu Číny jeho příběhy.

Dnes zde více vidíme nějakého podomního obchodníka nebo turisty. Těch druhých je tady ale opravdu mlálo. Čou Ťia-ťiao je ale ta pravá krásná Čína.

Jsou to Benátky Orientu. Město na kanálech, které teprve čeká na své objevení. Je součástí Šanghaje, ale od mrakodrapů hlavy čínského draka leží desítky kilometrů daleko. Přežil tady venkov, kde voda ani život nikam nespěchají.

Je to město mostů, kanálů a potoků. Město domů se střechami, jejichž okraje se obracejí vzhůru jako rohy vodního buvola. Je to město žen, které stále přenášejí jídlo ve dvou nádobách zavěšených na tyči, jež nají přes rameno.

Městečko má v sobě klid a poezii starých časů - takhle nějak si představujeme říši středu někdy v dobách, kdy se na severní hranici stavěla čínská zeď.

Voda tady byla vždycky, a tak se kolem usadili lidé. Před dvěma lety tu načas museli uzavřít jeden most. Byl nahlodán časem. "Byl starý tisíc let,"dočtete se na letáku, jenž slouží jako průvodce.

Pro Čou Ťia-ťiao to není závratná doba. Vesnice tady stála už před 1700 lety a je tomu zhruba devět století, co dorostla na město.

Vyberete si jednu z úzkých, klikatých uliček, a když jí procházíte, to stáří přímo cítíte. Okna domů jsou vyřezávaná a jsou prý původní, ještě z dynastie Ming, která panovala od 14. do 17. století.

Kdysi bylo ve městě šestatřicet mostů. Dnes je jich dvacet. Připomínají mosty v Benátkách. Lomí se nad vodou jako prosebníkovy ruce. Mají i podobně poetická jména, jeden z nich se například jmenuje Most osvobození duše.

Čou Ťia-ťiao je prý nejlepší v noci, když svítí měsíc. Světla domů a červené lampiony, které všude visí, se odrážejí ve vodě. Po ní jako stíny plují lodě.

Ve dne vypadá město také dobře. Malebné řady domečků připomínají znásobenou pražskou Zlatou uličku. U pagody potkáte vyholeného mnicha. Zajdete do čajovny. Navštívíte pavilon, v němž současníci soudce Ti skládali oslavné verše na borovice, prohlédnete si, jak se tehdy pěstovala rýže, lovily ryby a jak se vyráběly šperky z nefritu.

A v průchodech domů sedí Číňanky nabízející jídlo. Skvěle voní po perníku a vypadá povědomě - je to totiž vepřové koleno. Ale protože jsme v Číně, chutná úplně jinak, sladce.

Je vařeno s medem, v omáčce se skořicí, anýzem a dalšími ingrediencemi, které z něj dělají hlavní jídlo i dezert zároveň.

Nejzajímavější je však život na kanálech. Zpředu, z ulice, vidíte lidi, jak jedí v restauracích, vzadu zase spatříte lidi, jak myjí nádobí přímo ve vodě kanálu. Ale věříte, že talíř, na němž jste před hodinkou měli své koleno nebo sladkokyselou rybu, byl samozřejmě umyt v myčce.

Ulicemi plují čluny, z nichž některé vezou turisty, jiné náklad zboží. V další lodičce jsou dva lidé, kteří neustále loví něco z vody. Metaři vodního města.

Jsou tiší. Jejich kolegové, kteří vozí turisty, jsou z jiného těsta. Zpívají táhlé čínské písně. Možná zpěv odkoukali od benátských gondoliérů, ale možná se to tady dělalo vždy.

Voda je duší města Čou Ťia-Ťiao, protože bez ní by ulice i doprava přestaly existovat.

Čínští přátelé mě vždy pomáhali ve všem a bez jejich pomoci je existence v provinciích téměř nemožná pokud chcete uzavírat jakýkoli obchod.