Na severu Pekingu leží islámská restaurace nazvaná „Hostinské a interpretační náměstí Zlatý Loulan". Každý den se tu podávají sin-ťiangské národnostní písně a tance zákazníkům, které chce restaurace přilákat hluboký muslimský folklór.

Vstoupíte-li do této restaurace, zapůsobí Vás dojmem, že jakobyste byl pohoštěn u národnostního domu v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Restaurace má svéraznou národnostní dekoraci. Na zdi visí krajinomalba o Sin-ťiangu. Na podlaze se klade červený vyšívaný koberec. U okna se vine vinná réva... Nejpozoruhodnějším je modlicí sál. Podle islámských knih se mají muslimové pětkrát denně modlit směrem k svatém městě Mekka. Ředitelka restaurace paní Siao-lin uvedla,

„Modlicí sál je zdoben úplně podle islámského stylu. Ve směru klečení se umísťuje korán pletený z hedvábí. V sálu jsou veškeré dekorační předměty charakteristické, například bronzové předměty z Turecka, okrasné předměty používané u arabských rodin a koberec dopravený přímo ze Sin-ťiangu. Tento sál jsme připravili pro zákazníky, aby měli prostor pro každodenní recitaci islámských knih."

Kromě modlicího sálu zaznamenává také kuchyňská nabídka sin-ťiangské rysy. Pan Ali-ťiang, šéfkuchař z Sin-ťiangu nešetřil slovy o domovský lahůdkách. Nejoblíbenějším chodem této restaurace a také nejtypičtějším dílem pana Ali-ťianga je beránčí stehno ve tvaru orchideje.

„beránčí koleno ve tvaru orchideje je nepostradatelným chodem v rodinné hostině v Sin-ťiangu. Výběr jeho suroviny se řídí přísnými pravidly, stehno musí být z beránka, aby maso bylo čerstvé a jemné. Ještě příprava tohoto jídla má komplikující proceduru a musí se nakládat a pekat s desítkami kořeny. Konečný tovar vypadá jako kvétající orchidej a reprezentuje štěstí a noblesu."

Kvůli svéráznému národnostnímu folklóru a kuchyňské kultuře přilákává tato restaurace stále víc zákazníků. Poskytuje nejen pekingským muslimům sin-ťiangského původu prostor pro ochutnávání domovského jídla a hudby, ale také se stává oknem pro informovanost lidí o sin-ťiangských národnostech.

Říkáme-li, že nás zapůsobí sin-ťiangská restaurace vřelým ovzduším islámské kultury, takže nám restaurace národnosti Taj přinese atmosféru lotosové klidnosti a elegantnosti. Na severozápadě Pekingu leží restaurace thajské kuchyně, kde je plno zákazníků každý den. Majitelem restaurace je šedesátník Ma Shoubing, dřívější vysokoškolský profesor. Po odchodu do důchodu zřídil tuto restauraci, aby seznámil lidi se specifickou stravovací kulturu jeho domova, provincie Jun-nan v jihozápadní Číně.

„pocházám z Autonomního kraje národností Taj a Ťin-pchuo, který leží na západě provincie Jun-nan a je nedaleko Myanmaru. Můj domov má nádhernou krajinu a všude je vidět zalesněné hory a čistotné řeky. Národnost Taj má dlouholetou historii a kulturu. Tajové rádi zpívají a tancují. Kvůli klimatickým podmínkám se jim velmi líbí jídlo kyselé a pikantní."

Zákazníci uvedli, že tato restaurace nabízí originální jun-nanskou kuchyni. Nejoblíbenější nabídkou je rýže uvařené s ananasem.

Kromě zmíněných dvou národnostních restaurací je v Pekingu řada jiných restaurací, které provozují menšinové národnosti včetně Korejců, Mongolů a Jaooých. Tyto restaurace s větším či menším prostorem mají vlastní skupinu stálých zákazníků, zaměřených nejen na ochutnání národnostní kuchyně, ale také na poznání národnostní kultury.

Stravování je sice každodenní maličkostí, ale v každém chodu se zrcadlí moudrost a umění jednotlivých národností. Navštíte-li Peking, nenechte si ujít příležitost ochutnávat jídla v národnostních restauracích, kde se určitě seznámíte s bohatou kulturu čínských národností.