Číňané prožívají tyto svátky jara s plnou upřímností. Těší se z tohoto svátku navštěvují své blízké k čemuž patří i dobré jídlo. V Hangzou i Šanghaji procházely velké průvody městem s kapelou, artisty a tanečníky a snad nejkrásnější byl vlnící se čínský drak dlouhý snad 15 metrů doprovázen lampiony. Všude bylo plno hluku třaskavé kuličky na každém kroku. Číňané jsou velmi pohostinní a tak i pro mne připravili různá překvapení a výlety jak ve jmenovaných městech tak v okolí kde jsou čínské památky kterých je mnoho.

Jeden z výletů bylo do vodního města ČOU ŤIA-ŤIAO které má kanály i zpívající "gondoliéry" Jenže ti mají na hlavě široké rákosové klobouky a zpívají čínsky. ;

Můj čínský přítel mě říkal toto město to jsou takové čínské Benátky a měl pravdu.

Nad vodou byla jemná mlha listí šumělo ve větru. Tiše jsme na člunu klouzali po vodě. Odpichovali jsme se bidly ode dna. Obdržel jsem také široký čínský klobouk. Všechno tady působí velmi čínsky. A velmi staře. Čína jako ze starých románů. Pozoroval jsem vše kolem sebe, a pan Kevin me vyprávěl o soudci Ti, který tady někde kdysi také plul se svými pomocníky Ma Žungem a Ťiao Tajem a psal na jihu Číny jeho příběhy.

Dnes zde více vidíme nějakého podomního obchodníka nebo turisty. Těch druhých je tady ale opravdu mlálo. Čou Ťia-ťiao je ale ta pravá krásná Čína.

Jsou to Benátky Orientu. Město na kanálech, které teprve čeká na své objevení. Je součástí Šanghaje, ale od mrakodrapů hlavy čínského draka leží desítky kilometrů daleko. Přežil tady venkov, kde voda ani život nikam nespěchají.

Je to město mostů, kanálů a potoků. Město domů se střechami, jejichž okraje se obracejí vzhůru jako rohy vodního buvola. Je to město žen, které stále přenášejí jídlo ve dvou nádobách zavěšených na tyči, jež nají přes rameno.

Městečko má v sobě klid a poezii starých časů - takhle nějak si představujeme říši středu někdy v dobách, kdy se na severní hranici stavěla čínská zeď.

Voda tady byla vždycky, a tak se kolem usadili lidé. Před dvěma lety tu načas museli uzavřít jeden most. Byl nahlodán časem. "Byl starý tisíc let,"dočtete se na letáku, jenž slouží jako průvodce.

Pro Čou Ťia-ťiao to není závratná doba. Vesnice tady stála už před 1700 lety a je tomu zhruba devět století, co dorostla na město.

Vyberete si jednu z úzkých, klikatých uliček, a když jí procházíte, to stáří přímo cítíte. Okna domů jsou vyřezávaná a jsou prý původní, ještě z dynastie Ming, která panovala od 14. do 17. století.

Kdysi bylo ve městě šestatřicet mostů. Dnes je jich dvacet. Připomínají mosty v Benátkách. Lomí se nad vodou jako prosebníkovy ruce. Mají i podobně poetická jména, jeden z nich se například jmenuje Most osvobození duše.

Čou Ťia-ťiao je prý nejlepší v noci, když svítí měsíc. Světla domů a červené lampiony, které všude visí, se odrážejí ve vodě. Po ní jako stíny plují lodě.

Ve dne vypadá město také dobře. Malebné řady domečků připomínají znásobenou pražskou Zlatou uličku. U pagody potkáte vyholeného mnicha. Zajdete do čajovny. Navštívíte pavilon, v němž současníci soudce Ti skládali oslavné verše na borovice, prohlédnete si, jak se tehdy pěstovala rýže, lovily ryby a jak se vyráběly šperky z nefritu.

A v průchodech domů sedí Číňanky nabízející jídlo. Skvěle voní po perníku a vypadá povědomě - je to totiž vepřové koleno. Ale protože jsme v Číně, chutná úplně jinak, sladce.

Je vařeno s medem, v omáčce se skořicí, anýzem a dalšími ingrediencemi, které z něj dělají hlavní jídlo i dezert zároveň.

Nejzajímavější je však život na kanálech. Zpředu, z ulice, vidíte lidi, jak jedí v restauracích, vzadu zase spatříte lidi, jak myjí nádobí přímo ve vodě kanálu. Ale věříte, že talíř, na němž jste před hodinkou měli své koleno nebo sladkokyselou rybu, byl samozřejmě umyt v myčce.

Ulicemi plují čluny, z nichž některé vezou turisty, jiné náklad zboží. V další lodičce jsou dva lidé, kteří neustále loví něco z vody. Metaři vodního města.

Jsou tiší. Jejich kolegové, kteří vozí turisty, jsou z jiného těsta. Zpívají táhlé čínské písně. Možná zpěv odkoukali od benátských gondoliérů, ale možná se to tady dělalo vždy.

Voda je duší města Čou Ťia-Ťiao, protože bez ní by ulice i doprava přestaly existovat.

Čínští přátelé mě vždy pomáhali ve všem a bez jejich pomoci je existence v provinciích téměř nemožná pokud chcete uzavírat jakýkoli obchod.

Čínští obchodníci jsou tvrdí vyjednávači, velmi dobře argumentačně vybavení a se značnou dávkou trpělivosti. »Jednání s Číňany trvají podstatně déle. Jejich zdržovací taktika je pro netrpělivé protějšky zcela zdrcující. Na to je potřeba se připravit.

Číňané myslí koncepčně, uvažují s perspektivou až několika desítek let. Na rozdíl od západního přístupu jsou trpěliví, psychicky odolní, při jednání slušní a skromní. Etiketu příliš nezdůrazňují, spíše se preferuje neformální přístup. Na druhou stranu velmi dodržují protokol.

»Jsou chytří, imponují jim lidé, kteří jsou bystří a dokážou rychle počítat. Jednání nejsou obřadná, spíše uvolněná. Není dobré se při nich rozčilovat a být agresivní.

Také smysl pro vlastní důstojnost mají Číňané silně vyvinutý. Velmi se bojí, aby neztratili tvář, což by jim hrozilo zejména v případě nedodržení subordinace ve vztahu ke starším lidem, neschopnosti ovládnout své emoce, či nepohostinnosti.

Ceněnými vlastnostmi jsou pokora a skromnost. Poukazovat na své úspěchy a demonstrovat víru ve vlastní schopnosti v americkém stylu by tedy zřejmě nemělo zamýšlený účinek.

Při jednání je třeba vzít v úvahu, že v čínských poměrech rozhoduje o postavení jedince věk, pohlaví, konexe, příslušnost k rodině a neformálním skupinám. Poslušnost vůči rodičům a nadřízeným je pokládána za nejvyšší ctnost.

Mimořádné úctě se v Číně těší starší lidé. »Má se za to, že životní zkušenost je vede k správným rozhodnutím. Tento aspekt by měl hrát roli i v tom, kdo bude reprezentovat firmu v Číně. Mladí dynamičtí obchodníci nemohou vždy počítat s tím, že je okolí vezme vážně. Šéf delegace by proto měl být člověk přinejmenším padesáti1etý.

Bez navázání osobních kontaktů nelze na čínském trhu očekávat úspěch. V Evropě, a tím spíše v Americe, může jednoho vyjednávače

Při obchodních jednáních panuje neformální atmosféra a úsměvy. Jsou ale zdlouhavá a tvrdá.

zdárně nahradit nějaký jiný, pokud je na tento úkol věcně připraven. Avšak tam, kde se obchodní vztahy opírají především o vzájemnou úctu a důvěru, může výměna člověka, který vede jménem firmy jednání, způsobit, že bude nutno vrátit se úplně na začátek.

Podstatné je překonat nedůvěru. Je dobré, máteli po ruce někoho, kdo vás uvede k patřičným lidem.

Při našich jednáních byli Číňané vždy velmi uctiví a usměvaví. Vždy mě překvapilo, že můj čínský partner byl schopen sdělit s úsměvem třeba i špatnou zprávu nebo negativní názor.

Je však třeba, setkání plánovat se značným předstihem. Nejlepším obdobím dle mé praxe pro cestu do této země jsou říjen až listopad a březen až červen.

Nyní je doba kolem Lunárního Nového roku je přitažlivá pro turisty, ale podnikatelé by měli počítat s tím, že mnoho firem bude mít týden před svátky a týden po nich zavřeno. Datum svátků je přitom pohyblivé.

V době mezi půl dvanáctou a druhou hodinou si všichni užívají polední přestávku.

Čína jako nejlidnatější země, jde tvrdě za svým cílem stát se světovou hospodářskou velmocí číslo jedna a těžiště světové ekonomiky se postupně přesouvá ze Západu na Východ.

Nyní Čína píše jinou historii – moderní plnou závratných změn. Ty jsou vidět už při příletu do Pekingu.

Ještě v roce 1995 bylo letiště v rekonstrukci a silnice do centra ani zdaleka neodpovídala požadavkům na ni kladeným. Stačilo pouhých dvanáct měsíců a k nepoznání se změnilo jak letiště, tak i cesta. Jezdilo se po dálnici kolem které bylo vysázeno mnoho stromů.

Ale nejen Peking nebo Šanghaj, ale i provincie se mění a v kontinentální Číně vyrostlo za poslední roky mnoho Honkongů.

Čína je prostě na počátku 21.století fenoménem, který si žádný podnikatel nemůže dovolit opomenout. Devítiprocentní meziroční růst HDP staví Čínu mezi nejdynamičtější ekonomiky.

Dnes jsme hovořili o novém roku Kohouta, pro kterého je také typická píle. Lidé narození v tomto znamení často usilují o vedoucí postavení. Bývají to nadaní řečníci, kteří usilovně studují a dovedou sbírat a využívat vědomosti.

Kohouty čeká rok, který patří k jejich znamení, proto také mohou očekávat významné události a změny. Nové, zajímavé nabídky mohou přicházet v oblasti profese a kariéry, bude však nutno včas reagovat.

Můžeme se tedy těšit na rušný rok, v němž bychom si měli uvědomit, že každý z nás je kamínkem v mozaice tohoto světa a že mnohé záleží i na jednotlivcích, kteří tvoří celek.

Velmi rád vzpomínám na jeden z nových čínských roků, který jsme sdíleli s čínskými přáteli v krásném městě Hangzhou a Šanghaji.

Číňané prožívají tyto svátky jara s plnou upřímností. Těší se z tohoto svátku navštěvují své

blízké k čemuž patří i dobré jídlo. V Hangzou i Šanghaji procházely velké průvody městem s kapelou, artisty a tanečníky a snad nejkrásnější byl vlnící se čínský drak dlouhý snad 15 metrů doprovázen lampiony. Všude bylo plno hluku třaskavé kuličky na každém kroku. Číňané jsou velmi pohostinní a tak i pro mne připravili různá překvapení a výlety jak ve jmenovaných městech tak v okolí kde jsou čínské památky kterých je mnoho.

Jeden z výletů bylo do vodního města ČOU ŤIA-ŤIAO které má kanály i zpívající "gondoliéry" Jenže ti mají na hlavě široké rákosové klobouky a zpívají čínsky. ;

Můj čínský přítel mě říkal toto město to jsou takové čínské Benátky a měl pravdu.

Nad vodou byla jemná mlha listí šumělo ve větru. Tiše jsme na člunu klouzali po vodě. Odpichovali jsme se bidly ode dna. Obdržel jsem také široký čínský klobouk. Všechno tady působí velmi čínsky. A velmi staře. Čína jako ze starých románů. Pozoroval jsem vše kolem sebe, a pan Kevin me vyprávěl o soudci Ti, který tady někde kdysi také plul se svými pomocníky Ma Žungem a Ťiao Tajem a psal na jihu Číny jeho příběhy.

Dnes zde více vidíme nějakého podomního obchodníka nebo turisty. Těch druhých je tady ale opravdu mlálo. Čou Ťia-ťiao je ale ta pravá krásná Čína.

Jsou to Benátky Orientu. Město na kanálech, které teprve čeká na své objevení. Je součástí Šanghaje, ale od mrakodrapů hlavy čínského draka leží desítky kilometrů daleko. Přežil tady venkov, kde voda ani život nikam nespěchají.

Je to město mostů, kanálů a potoků. Město domů se střechami, jejichž okraje se obracejí vzhůru jako rohy vodního buvola. Je to město žen, které stále přenášejí jídlo ve dvou nádobách zavěšených na tyči, jež nají přes rameno.

Městečko má v sobě klid a poezii starých časů - takhle nějak si představujeme říši středu někdy v dobách, kdy se na severní hranici stavěla čínská zeď.

Voda tady byla vždycky, a tak se kolem usadili lidé. Před dvěma lety tu načas museli uzavřít jeden most. Byl nahlodán časem. "Byl starý tisíc let,"dočtete se na letáku, jenž slouží jako průvodce.

Pro Čou Ťia-ťiao to není závratná doba. Vesnice tady stála už před 1700 lety a je tomu zhruba devět století, co dorostla na město.

Vyberete si jednu z úzkých, klikatých uliček, a když jí procházíte, to stáří přímo cítíte. Okna domů jsou vyřezávaná a jsou prý původní, ještě z dynastie Ming, která panovala od 14. do 17. století.

Kdysi bylo ve městě šestatřicet mostů. Dnes je jich dvacet. Připomínají mosty v Benátkách. Lomí se nad vodou jako prosebníkovy ruce. Mají i podobně poetická jména, jeden z nich se například jmenuje Most osvobození duše.

Čou Ťia-ťiao je prý nejlepší v noci, když svítí měsíc. Světla domů a červené lampiony, které všude visí, se odrážejí ve vodě. Po ní jako stíny plují lodě.

Ve dne vypadá město také dobře. Malebné řady domečků připomínají znásobenou pražskou Zlatou uličku. U pagody potkáte vyholeného mnicha. Zajdete do čajovny. Navštívíte pavilon, v němž současníci soudce Ti skládali oslavné verše na borovice, prohlédnete si, jak se tehdy pěstovala rýže, lovily ryby a jak se vyráběly šperky z nefritu.

A v průchodech domů sedí Číňanky nabízející jídlo. Skvěle voní po perníku a vypadá povědomě - je to totiž vepřové koleno. Ale protože jsme v Číně, chutná úplně jinak, sladce.

Je vařeno s medem, v omáčce se skořicí, anýzem a dalšími ingrediencemi, které z něj dělají hlavní jídlo i dezert zároveň.

Nejzajímavější je však život na kanálech. Zpředu, z ulice, vidíte lidi, jak jedí v restauracích, vzadu zase spatříte lidi, jak myjí nádobí přímo ve vodě kanálu. Ale věříte, že talíř, na němž jste před hodinkou měli své koleno nebo sladkokyselou rybu, byl samozřejmě umyt v myčce.

Ulicemi plují čluny, z nichž některé vezou turisty, jiné náklad zboží. V další lodičce jsou dva lidé, kteří neustále loví něco z vody. Metaři vodního města.

Jsou tiší. Jejich kolegové, kteří vozí turisty, jsou z jiného těsta. Zpívají táhlé čínské písně. Možná zpěv odkoukali od benátských gondoliérů, ale možná se to tady dělalo vždy.

Voda je duší města Čou Ťia-Ťiao, protože bez ní by ulice i doprava přestaly existovat.

Čínští přátelé mě vždy pomáhali ve všem a bez jejich pomoci je existence v provinciích téměř nemožná pokud chcete uzavírat jakýkoli obchod.

Čínští obchodníci jsou tvrdí vyjednávači, velmi dobře argumentačně vybavení a se značnou dávkou trpělivosti. »Jednání s Číňany trvají podstatně déle. Jejich zdržovací taktika je pro netrpělivé protějšky zcela zdrcující. Na to je potřeba se připravit.

Číňané myslí koncepčně, uvažují s perspektivou až několika desítek let. Na rozdíl od západního přístupu jsou trpěliví, psychicky odolní, při jednání slušní a skromní. Etiketu příliš nezdůrazňují, spíše se preferuje neformální přístup. Na druhou stranu velmi dodržují protokol.

»Jsou chytří, imponují jim lidé, kteří jsou bystří a dokážou rychle počítat. Jednání nejsou obřadná, spíše uvolněná. Není dobré se při nich rozčilovat a být agresivní.

Také smysl pro vlastní důstojnost mají Číňané silně vyvinutý. Velmi se bojí, aby neztratili tvář, což by jim hrozilo zejména v případě nedodržení subordinace ve vztahu ke starším lidem, neschopnosti ovládnout své emoce, či nepohostinnosti.

Ceněnými vlastnostmi jsou pokora a skromnost. Poukazovat na své úspěchy a demonstrovat víru ve vlastní schopnosti v americkém stylu by tedy zřejmě nemělo zamýšlený účinek.

Při jednání je třeba vzít v úvahu, že v čínských poměrech rozhoduje o postavení jedince věk, pohlaví, konexe, příslušnost k rodině a neformálním skupinám. Poslušnost vůči rodičům a nadřízeným je pokládána za nejvyšší ctnost.

Mimořádné úctě se v Číně těší starší lidé. »Má se za to, že životní zkušenost je vede k správným rozhodnutím. Tento aspekt by měl hrát roli i v tom, kdo bude reprezentovat firmu v Číně. Mladí dynamičtí obchodníci nemohou vždy počítat s tím, že je okolí vezme vážně. Šéf delegace by proto měl být člověk přinejmenším padesáti1etý.

Bez navázání osobních kontaktů nelze na čínském trhu očekávat úspěch. V Evropě, a tím spíše v Americe, může jednoho vyjednávače

Při obchodních jednáních panuje neformální atmosféra a úsměvy. Jsou ale zdlouhavá a tvrdá.

zdárně nahradit nějaký jiný, pokud je na tento úkol věcně připraven. Avšak tam, kde se obchodní vztahy opírají především o vzájemnou úctu a důvěru, může výměna člověka, který vede jménem firmy jednání, způsobit, že bude nutno vrátit se úplně na začátek.

Podstatné je překonat nedůvěru. Je dobré, máteli po ruce někoho, kdo vás uvede k patřičným lidem.

Při našich jednáních byli Číňané vždy velmi uctiví a usměvaví. Vždy mě překvapilo, že můj čínský partner byl schopen sdělit s úsměvem třeba i špatnou zprávu nebo negativní názor.

Je však třeba, setkání plánovat se značným předstihem. Nejlepším obdobím dle mé praxe pro cestu do této země jsou říjen až listopad a březen až červen.

Nyní je doba kolem Lunárního Nového roku je přitažlivá pro turisty, ale podnikatelé by měli počítat s tím, že mnoho firem bude mít týden před svátky a týden po nich zavřeno. Datum svátků je přitom pohyblivé.

V době mezi půl dvanáctou a druhou hodinou si všichni užívají polední přestávku.

Čína jako nejlidnatější země, jde tvrdě za svým cílem stát se světovou hospodářskou velmocí číslo jedna a těžiště světové ekonomiky se postupně přesouvá ze Západu na Východ.

Nyní Čína píše jinou historii – moderní plnou závratných změn. Ty jsou vidět už při příletu do Pekingu.

Ještě v roce 1995 bylo letiště v rekonstrukci a silnice do centra ani zdaleka neodpovídala požadavkům na ni kladeným. Stačilo pouhých dvanáct měsíců a k nepoznání se změnilo jak letiště, tak i cesta. Jezdilo se po dálnici kolem které bylo vysázeno mnoho stromů.

Ale nejen Peking nebo Šanghaj, ale i provincie se mění a v kontinentální Číně vyrostlo za poslední roky mnoho Honkongů.

Čína je prostě na počátku 21.století fenoménem, který si žádný podnikatel nemůže dovolit opomenout. Devítiprocentní meziroční růst HDP staví Čínu mezi nejdynamičtější ekonomiky.

Dnes jsme hovořili o novém roku Kohouta, pro kterého je také typická píle. Lidé narození v tomto znamení často usilují o vedoucí postavení. Bývají to nadaní řečníci, kteří usilovně studují a dovedou sbírat a využívat vědomosti.

Kohouty čeká rok, který patří k jejich znamení, proto také mohou očekávat významné události a změny. Nové, zajímavé nabídky mohou přicházet v oblasti profese a kariéry, bude však nutno včas reagovat.

Můžeme se tedy těšit na rušný rok, v němž bychom si měli uvědomit, že každý z nás je kamínkem v mozaice tohoto světa a že mnohé záleží i na jednotlivcích, kteří tvoří celek.