Hedvábí se již po dlouhá tisíciletí prodává z východu a na západ. Avšak originální čínské hedvábí si uchovává svůj věhlas a motivy, které na něm bývaly vyšity, nedokázal napodobit nikdo. Jemné čínské hedvábí s draky, ptáky, ornamenty a nádhernými květy se stále vyváží do různých koutů světa.

Jaké tedy bylo tajemství čínského hedvábí? Pěstování bource morušovaného, ze kterého se získávalo hedvábné vlákno, bylo velmi náročnou a choulostivou činností. Od chvíle, kdy se vylíhla housenka, se po dobu 25 až 30 dnů musela několikrát za den krmit čerstvým listím moruší. Poté se přesně ve správnou dobu pěkně vypasení bourci umístili do rámu či na prostorné tácy, aby měli dostatek prostoru se zakuklit. Housenka bource morušovaného vyloučí při svém zakuklování z těla několik set metrů dlouhé hedvábné vlákno, čím kolem sebe vytvoří dokonale utěsněný, několikavrstvý zámotek čili kokon. Nakonec se těsně předtím, než se vylíhnul motýl, který by vzácné vlákno potrhal, kukla rozmotala. To se zprvu provádělo ručně a později se využívaly navíjecí stroje spolu s šikovnýma rukama žen a dětí. Pokud nebylo dost pracovníků a strojů, kteří by tuto práci stihli v krátkém čase, musely se dát kokony s nevylíhlými motýli do vroucí vody a uvařit. Hedvábí se pak namotalo později, zpravidla však bývalo horší kvality. Kukla bource morušovaného je z jedinného vlákna, které může při opatrném rozmotávání dosáhnout délky až 900 metrů. Toto vlákno lze spříst na materiál, jenž je měkký, pevný a odolný. A to je vlastně celé tajemství hedvábí, které Číňané znají již čtyři tisíce let.

Výroba hedvábných tkanin se před 11. stoletím našeho letopočtu omezovala na území Severočínské nížiny, kde sloužila jako významná položka při odvádění daní. Na začátku 12. století vystřídalo tuto oblast území v deltě řeky Jang-dz´. Domácnosti, které se zabývaly hedvábnictvím, používaly rychle zrající druhy rýže, které dozrávaly do tří měsíců, aby mohly nechat sázení na pozdější dobu a věnovat se pěstování bource morušovaného i v rušném jarním období. Ženy často opouštěly svou práci na rýžovištích a věnovaly se hedvábnictvím či výrobě bavlny, které jim dávaly možnost vydělat si více.

Hedvábí je sice nejdražším přírodním vláknem, ale zároveň také tím nejpevnějším. Jeho pevnost v tahu odpovídá při témže průměru pevnosti ocelového drátu. Hedvábí je zase jemné na nošení. Na výrobu jediné hedvábné košile je potřeba smotat a upříst vlákna z jednoho tisíce kokonů. Dnes obstárává přes deset milionů čínských výrobců více jak polovinu celosvětové produkce hedvábí.