V Číně se říká: Kdo seje, ten sklidí. To je pravda. Osamělá babička, pomocnice v domácnosti, prožívá teď šťastné stáří u svého bývalého zaměstnavatele, který ji spolu se svojí manželkou před sedmi lety vzal za vlastní matku kvůli její dobrotivosti.

Paní Gong Shengfen pochází z malé vesnice v provincii Gui Zhou. Byla velmi chudá a neměla děti. Po smrti svého manžela v roce 1985 odešla osamělá žena do města za živobytím. Bylo jí tehdy 68 let. Byla zdravá a dovedná, ale nemohla najít pořádnou práci ve městě. V roce 1988, kdy se octla ve velmi svízelné situaci, ji najali mladí manželé Wangovi jako pomocnici v domácnosti. Babička Gong byla za to velmi vděčná.

Wangovi byli majitele uhelného závodu, který byl na začátku úspěšný, ale v roce 1992 nejednou zkrachoval. Všichni dlužníci zmizeli a nebyli k nalezení, ale věřitelé se hrnuli a vymáhali na nich půjčky. I dobří přátelé se jim vyhnuli. Pan Wang upadl do zoufalství, těžce onemocněl a chtěl spáchat sebevraždu. Napsal poslední vůli a strčil ji pod polštář. Jeho manželka byla zaneprázdněna vymáháním půjček od dlužníků. Pan Wang tehdy řekl paní Gong: „Babičko! Teď sami nemáme co jíst, nevím odkud vezmeme na to, abychom vám platili. Raději si najděte práci jinde." Pro paní Gong tehdy nebyl problém najít novou práci. Několik paní jí již předtím požádalo, jestli by mohla pracovat pro ně v domácnosti, protože věděly, že je poctivá a schopná. Kategoricky je však odmítla. Když slyšela, co pan Wang řekl, odpověděla: „Neodhánějte mne! Byli jste to vy, kdož mě vyvedli z nejhorší situace. A teď, jakpak můžu od vás odejít, když vy jste se octli v bezvýchodné situaci. Nemusíte mi platit. Budu spolu s vámi přežívat tuto zlou dobu." Když pan Wang slyšel její slova, ze silného pohnutí propukl v pláč. Pak babička Gong najednou objevila jeho poslední vůli. Netušila, že její zaměstnavatel propadl takovému zoufalství. Trpělivě se snažila ho přesvědčit, aby myslel na svou manželku a děti a aby žil dál. Nekonec pana Wanga přesvědčila a ten svou závěť roztrhal.

Paní Gong si byla vědoma toho, že pan Wang je pilířem celé rodiny a že je nejdůležitější v dané době vyléčit jeho nemoc. Pan Wang sám neměl peníze na léčení a tak paní Gong vynaložila na jeho léčení veškeré své úspory, které odložila v uplynulých letech. Pozvala nejznámějšího lékaře v okrase v oboru čínské klasické medicíny. Vařila nálevy z léčivých bylin podle předepsaných lékařských receptů a ohleduplně ho ošertřovala. Snažila se všemožně zajistit, aby měl pan Wang na posteli nerušený klid. Zuby nehty bránila vstoupit všem věřitelům, kteří přišli pro peníze, a vytkla jim: „Dříve, když jste naléhavě potřebovali peníze, pan Wang Vám vždy vyšel vstříc. Teď, když ho postihlo neštěstí, chcete okamžitě zpatky dluhy, které vám stejně dřív či později vrátí. Netrpíte výčitkami svědomí?" A taky se jí skutečně podařilo přimnutit je, aby ustoupili. Po jednoměsíčním pečlivém léčení a ošetřování se pan Wang konečně uzdravil.

Díky houževnatému úsilí, paní Wangková vymohla u jednoho dlužníka dva hektary banánové plantáže místo sto tisíc jüanů žen-min-pi v hotovosti. Přesto, že tato plantáž byla 40 kilometrů daleko od jejich bydliště, rozhodla se s manželem odjet tam a hospodařit na plantáži. Svěřili děti a celou domácnost babičce Gong, která jim řekla: „Jen běžte! Nechte všechno na mne! Nemějte starost o své děti."

To, co řekla, se přeměnilo v čin. Starala se o tuto rodinu, která neměla žádné finanční zdroje, jako o svou vlastní rodinu.