Mary Eudyová seděla na chodbě domova důchodců Yilecun, který se nachází v blízkosti města Cheng-du a nevypadala jinak než ostatní seniorky kolem, ale když pozdravila dobrovolníky, kteří přišli stříhat důchodcům vlasy, byli mile překvapeni, že je cizinka.

53 letá Wu Jun, ředitelka domova důchodců Yilecun řekla, že Mary je asi jedinou zápaďačkou, která žije v domově důchodců ve městě Cheng-du a že se od jejího příjezdu do ústavu stala středem zájmu místních obyvatel a novinářů. Paní Wu byla praktickou lékařkou a před šesti lety, kdy byl založen tento domov důchodců, byla jmenována jeho ředitelkou.

„Stále si dobře pamatuji na den, kdy se syn Mary Eudyové přišel zeptat, zda jeho matka může zůstat v domově", vzpomínala ředitelka Wu. Bylo to 19. prosince roku 2003 a byla právě na schůzi. Přišel za ní vrátný a ohlásil, že jeden cizinec s tlumočnicí prosí o návštěvu domova. Paní Wu odešla ze schůze a na jejich žádost jim ukázala místnosti a zařízení domova. Po prohlídce pan George Eudy řekl: „ Chtěl bych k vám poslat svou matku".

„Myslela jsem si, že žertuje", vzpomínala ředitelka a dodala, „nikdy jsme sem nepřijali cizince". „Myslím to vážně a můžete se zeptat mojí manželky", odpověděl George a ukázal současně na Číňanku, kterou vrátný považoval za tlumočnici. Jeho manželka Gao Hong dodala: „Můj manžel přivedl svou matku do Cheng-du před několika měsíci, protože jeho otec zemřel před dvěma roky a nechtěl nechat svou matku opuštěnou v USA, ale nemůžeme s ní být pořad, protože máme plné ruce práce a někdy musíme kvůli obchodní činnosti odejíždět z města".

Paní Mary Eudyová trpí mozkovou atrofií. Manželé Eudyovi byli přesvědčeni, že pro její zdraví bude lépe, když bude moci žít spolu s jinými lidmi a mít víc společenských kontaktů.

Mary Eudyová prozovovala ve Virginii (-džíny-)se svými přítelkyněmi školu pro mentálně postížené děti. Za 45 let práce pomohla mnoha duševně postiženým dětem.Její manžel obchodoval s lokomotivami. Byl s ní pětkrát v Číně na průzkumu trhu na lokomotivy. Navštívili Peking, Si-chuang a Tibet. Čínská kultura a čínský lid zanechali v nich hluboký dojem. Paní Eudyová má dvě děti. Dceru, která žije ve Virginii, zatímco syn se svou čínskou manželkou žije ve městě Cheng-du.

Dne 27. prosince 2003 se paní Eudyová přestěhovala do domova důchodců Yilecun. Bydlela spolu s dvěma seniorkami a ošetřovatelkou. Měsíční poplatek činí 670 čínských jüanů (tedy 81 amerických dolarů). Ze začátku spala v noci špatně, někdy i křičela. Přitom se plácala rukama do pasu a do noh. Ošetřovatelka zjistila, že má potíži s křížem a nohama. A tak pokaždé, když Mary v noci křičela, ošetřovatelka vstala a pomohla jí masážemi i jinými léčebnými metodami, aby se jí ulevilo.

Skoro žádný obyvatel domova důchodců Yilecun neměl předtím kontakty s cizinci, proto rádi komunikovali s paní Mary, i když jenom gesty. Někteří se naučili od ní několik anglických slov a Mary taky už umí víc čínských výrazů. Ošetřovatelka řekla, že má ráda čínské jídlo a umí jíst tyčinkami. Dokonce se učí hrát ma-jiang, tradiční čínskou hru podobnou karetní hře, jenomže místo papírových karet se používá 136 obdélných kostek.

Mary Eudyová má v domově hodně přítelkyň, které jí mají rády i jejich příbuzní. Když syn její spolubydlící přichází navštívit svou matku, vždy jí nabídne ovoce a jídlo, které přinese své matce. Kromě toho jí jednou daroval pantofle.

Paní Eudyová se svěřila ošetřovatelce, že má prodloužené vízum, že se nechce vrátit do USA a jejím snem je prožít zbývající léta v Číně.