Uveďme jako příklad situaci ve městě Tchien-ťin. V posledních letech zde vznikl velký počet domovů důchodců provozovaných nevládními organizacemi, jinými slovy soukromé. Jejich počet představuje 93% všech pečovatelských ústavů o seniory ve městě. Celkový počet jejich lůžek činí přibližně 15000, což představuje 85.5% celkového počtu lůžek ve městě. Přesto, že neustále stoupá počet zaměstnanců v domovech důchodců, počet ošetřovatelek relativně klesá. V současné době je ve městě Tchien-ťin 141 ústavů péče o seniory, které mají 2228 zaměstnanců. Z nich však jenom 47.3% prošlo školením. Uspokojivá není ani jejich věková struktura. Až 80% jejich zaměstnanců je starších než 40, 50 let a kvalifikace je nízká. Zejména chybí kvalifikovaní ošetřovatelé. Tyto problémy jsou příznačné pro soukromé domovy důchodců.

Nízká kvalita služeb ošetřovatelek je předmětem stížností na domovy důchodců. Sídlištní lékařka v městském obvodu He-Dong Wang Xüe-dong uvedla, že skoro každý týden navštěvuje jeden domov důchodců a po každé slyší stížnosti důchodců na nízkou kvalitu služeb ošetřovatelek.

Podle ustanovení ministerstva práce a sociálního zabezpečení musí ošetřovatelé starých lidí v domovech důchodců mít požadovanou kvalifikaci. Jeden z vedoucích pracovníků městské správy pro občanské záležitosti však řekl, že ve skutečnosti není možné tomuto požadavku vyhovět. Pracovní vytíženost ošetřovatelek v domovech důchodců je vysoká, ale jejich plat je nízký. Lidé nechtějí toto povolání dělat. Tak jsou tyto ústavy nuceny vzít kdejaké lidi. Kvůli většímu získu zase nechtějí investovat do školení personálu. Pro nedostatek ošetřovatelek není možné zajistit osmihodinovou pracovní dobu a někdy musejí pracovat 12 hodin denně.

Vedoucí pracovník soukromného domova důchodců si stěžoval, že poplatky za bydlení v jeho ústavu nejsou vysoké a příjmy ústavu stačí jen na minimální výdaj a že opravdu nemá peníze ke školení ošetřovatelek. Ředitel jiného domova důchodců uvedl, že před několika lety, kdy byl založen jeho domov důchodců, mnoho dělnicí bylo propuštěno ze zaměstnání, hledaly práci u něho a měl větší výběr, kdežto nyní lidé ve věku 40-50 let mají víc pracovních příležitostí než předtím, nemluvě o lidech mladších. Ošetřovatelská práce v domovech důchodců není pro ně atraktivní. Zvýšit jejich mzdu, to zatím ještě není finančně možné pro většinu domovů důchodců. Lidé nad 50 let se nehodí k této práci jak psychologicky tak kvalitou služeb a jejich kvalifikace se v tomto směru těžko zvýší.

Odborník Tchien-ťinské ošetřovatelské společnosti vyjádřil názor, že i obyčejný ošetřovatel musí mít základní lékařské znalosti, schopnost kvalitní služby a komunikace se starými lidmi. Sociológ z univerzity Nan-kai řekl, že ošetřovatel starých lidí je specifickým oborem, který se přímo týká toho, zdali senioři mohou žít šťastně, proto by vláda a příslušné organizace měly poskytovat finanční podporu a politické zvýhodnění domovům důchodců. Orgány sociální péče by měly posílit řízení po této stránce a pomáhat jim finančně při zvyšování kvalifikace ošetřovatelů.