V dubnu je počasí v Pekingu příjemné a vane teplý jarní vítr. Je to dobrá sezónu pro pouštění draků. Od proslulého náměstí Tchien-an-men v centru města, až po menší prostranství na sídlištích, všude je vidět zástupy lidí pouštějící draky ve tvaru vlaštovek, motýlů, orlů a jiných. Létající draky jsou zhotovené buď tradičně z papíru nebo moderně z nylonu. Ty tradiční jsou výtvarně přehnané pestré, s typickým čínským vkusem.

V Číně má vypouštění draků více než dvatisíce let dlouhou historii. Starší zájemci vědí, že nejproslulejším mezi tradičními draky v Pekingu je značka Cha, nazvaná podle stejnojmeného chuejského rodu. Draky Cha jsou zhotovené obvykle z pěkného hedvábí a zdobené pečlivými a živými obrázky. Pan Cha Ji-čchi je už čtvrtou generací výrobců „draků Cha". Uvedl,

„Můj rod začal dělat draky v době poslední čínské dynastie Čching za vlády císaře Kuang-šü, tedy před více než 160 léty. Domovem našeho rodu je městečko Che-ťien v provincii Che-pej, kde se naléza chuejská komunita. Můj pradědeček jako první generace výrobců „draků Cha" položil základ této dlouholeté tradici. On začal oficiálně podnikat a zabývat se hlavně výrobou draků."

„Draky Cha" měly dobrý ohlas na počátku minulého století i na mezinárodní aréně. V r. 1915 poslal rod Cha 4 své draky ve tvaru motýle, vážky, jeřába a fénixe na Světovou výstavu do Panamy. Tento nádherný výtvor rukou čínských řemeslníků měl mnoho obdivovatelů z řad návštěvníků a nakonec získal v Panamě stříbrnou medaili.

Pan Cha Ji-čchi, jako čtvrtá generace výrobců „draků Cha" se začal od otce učit tomuto řemeslu když mu bylo 10 let. Na rozdíl od předešlých tří generací věnuje pozornost spojení tradičních technologií s mezinárodní úrovní.

Kromě výroby draků, v Pekingu mají svou dlouhou tradici také řemeslnické výrobky dekoratívního typu, jako třeba hedvábné květy, hliněné figurky a skleněné hrozny. Známý a jediný výrobce skleněných hroznů v Pekingu je mongolského původu. Jmenuje se Čchang. Jejich rodinná dílna získala věhlas před více než 100 léty. V době vlády dynastie Čching, císařovna-vdova C´-xi si jejich výrobky oblíbila natolik, že věnovala dílně desku s nápisem „Hrozny Čchanga".

Paní Čchang-hong je už pátou dědičkou „hroznů Čchanga". Uvedla, „Jsme mongolské národnosti. Císař dynastie Čching si vzal za manželku mongolskou princeznu a s ní se do Pekingu přestěhovali i naši předci. Hrozny z naší dílny jsou jedinečným způsobem vyfoukané ze skla a proto velmi lehké a přibarvené jakoukoliv barvou vypadají jako skutečné víno."

Jak paní Čchang dále informovala, s cílem zachovat svéráznou manuální techniku výroby skleněných hroznů pracovala děvčata jejího rodu tak pilně, že dokonce u toho trávila celé své mládí a zapomněla se i vdát. Ale nikdy toho nelitovala. Postupně se tradice výroby skleněných hrozen přenášela na ženskou část rodu Čchang. Je tomu tak až dodnes.

Tradiční řemesla se postupem času začala vytrácet. Většinou existují jenom malé rodinné dílny a příslušnou techniku ovládá pouze jednotlivec. Pan Yu Zhihai, tajemník Pekingského svazu lidového umění, uvedl, že městská vláda v Pekingu a některé společenské organizace již začaly podnikat opatření k záchraně lidových řemeslných tradic hlavního města.

„Chráníme a podporujeme lidové umění hlavně organizováním výstav, besed, exkurzí do zahraničí atd. Na ochranu lidového umění se uvolňuje stále víc financí z městského rozpočtu. Kromě toho se zaměřujeme na přípravu mladých umělců, organizujeme přednášky na vysokých školách, aby se ještě víc mladých lidí seznámilo s lidovým uměním."

S rozvojem epochy se mění starý Peking. Ale naše přání dobře zachovat specifická místní řemesla a jejich půvab se snad nikdy nezmění.