Každý národ - Evropané, obyvatelé Afriky a Asie, měl svou představu o tom, jak vznikl svět. Pochopitelně, že tak dlouhá a bohatá kultura jako je ta čínská nemůže podobné základní kameny civilizace postrádat. V dnešním pořadu budete mít možnost na vlastní uši se přesvědčit, jak se takové nejstarší čínské mýty liší od těch, které znáte z Evropské tradice. Uvidíte kolik v sobě mají podobného, ale zároveň jak jsou jiné a zajímavé pro představivost českého posluchače. Také staří Číňané měli svou představu, jak vznikl jejich svět. Dnes si tu tedy povíme mýtus, jak vznikly Země a Nebesa, který se traduje v Číně:

Dávno, pradávno, když ještě byly Nebe a Země spojeny, vypadal vesmír jako veliké temné vejce. V tom velikém temném vejci se potichounku zrodil Pan Gu (jméno znamenající snad "Svinutá dávnověkost"), obrovitý obr - praotec lidstva. Sotva se probral k vědomí, usnul a celých osmnáct tisíc let neprocitl. Když se pak náhle probudil, otevřel oči, ale neviděl nic. Všude byla jen černočerná temnota, mlžné dusno. Nesnesitelné horko a dusno obra tak rozhněvaly, že vztekle popadl svou velikou sekeru - a ťal. Ozval se třesk, jako by naráz zahřměly všechny hromy světa, nastal praskot, jako by země pukala a hory se trhaly. Obrovské černé vejce v jediné chvíli puklo a rozdvojilo se. Čisté a lehké prvky jang se pozvolna vznesly a bylo z nich Nebe, kalné a těžké prvky yin klesly a staly se Zemí.

Nebe a Země se oddělily, ale Pan Gu se bál, aby se znovu nespojily. Zůstal proto uprostřed - hlavou se dotýkal vysokého Nebe, nohama vězel hluboko v Zemi. Nebe se den co den zvedalo o jeden zhang, a právě tak o jeden zhang den co den narůstala Země. Tak se Nebe i Země zvětšovaly osmnáct tisíc roků, až do chvíle kdy Nebe dosáhlo největší výšky a Země nejhlubší hloubky. Pan Gu stál pořád pořád mezi Zemí a Nebem, protože i on denně vyrostl o jeden zhang. Nevídaný obr stál bez hnutí mezi Nebem a Zemí a vypadal jako vysokánský sloup. Říká se, že měřil devadesát tisíc li.

Nikdo neví, jak dlouho stál Pan Gu mezi Nebem a Zemí ve vesmírné samotě. Uspokojil se teprve, když Nebe a Země na svých místech zpevněly. Už se nemusel bát, že Nebe spadne na Zemi a že se protiklady yin a yang znovu rozvíří v divokém vesmírném chaosu. Velké dílo se završilo, Pan Gu si konečně mohl oddychnout. Rozprostřel své dlouhé tělo po Zemi a dlouho, velmi dlouho odpočíval, až na konec usnul a zemřel.

Když Pan Gu umíral, staly se s jeho tělem veliké změny. Pravé oko se mu rozzářilo a změnilo se ve Slunce, levé se proměnilo v Měsíc. Hlava už nebyla hlavou, ale posvátnou skálou, vlasy se staly velehorami a čelo vypučelo a stal se z něj vrch Bu Zhou: to proto, aby se snad Nebe a Země opět nespojily. Jeho tělo a krev se proměnily v řeky a moře, chlupy ve stromy a trávu. Z jeho slz vytryskly Juany He - Žlutá řeka aYangzi- Dlouhá řeka. Jeho zuby a kosti se staly kovy a kameny, jeho morek zlatem a drahokamy a jeho pot deštěm. Z obrova mohutného hlasu vznikl hrom a jeho dech se změnil na vítr a oblaka. Paraziti na jeho těle se stali lidskými bytostmi.

Tady náš příběh o vzniku světa a o obru Pan Gu, tak jak si je představovali staří Číňané, končí. Doufáme, že se Vám dnešní vyprávění líbilo. Měli jste totiž další možnost poznat, jak je čínská kultura odlišná a přeci má tolik společného s nejtaršími představami o historii lidí na celé světě.